Možná nějaký "uvozující text" celé sekce o tom jak se texty syndikují z ČZ?
Milé sestry a milí bratři, v 2. neděli postní se dostáváme k textu z Janova evangelia 3,1-17. K poněkud složitějšímu, ale přesto důležitému textu. Příběh, nad nímž se dnes zamýšlíme, začíná příchodem Nikodéma, který přichází za Ježíšem. Co se o něm dozvídáme?
Dne 8. února se ve Vídni před 155 lety (v roce 1878) narodil židovský filosof Martin Buber. Kromě svého působení v rámci německy mluvících univerzit, kde studoval filosofii, hudbu, germanistiku a literaturu a později i přednášel, a pregnantního překladu biblického textu do němčiny (spolu s Franzem Rosenzweigem; snažili se uchovat význam hebrejského originálu), se také podílel spolu s Teodorem Herzlem na sionistickém hnutí a v poválečné době se zasazoval o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele po jeho vzniku v roce 1948.
O půstu v životě Božího lidu staré smlouvy se dovídáme z Písma. Jako snad u všeho, co se příliš institucionalizuje, se z něho v průběhu času začal vytrácet smysl. Ježíš zdůrazňuje jiné hodnoty, postní praxe u něho ustupuje do pozadí, nicméně On sám, individuálně, mimo jakákoli pravidla, absolvoval dlouhý 40denní půst v odloučení na poušti, během něhož byl pokoušen od ďábla.
24. února 2023 uběhnul přesně rok od ruské invaze na Ukrajinu, kdy situace eskalovala a vyústila v otevřenou válku. Husitská diakonie a Církev československá husitská ruskou invazi odsoudila a okamžitě vyhlásila veřejnou finanční sbírku na pomoc lidem zasaženým válečným konfliktem k zajištění potravin, léků, zdravotnického vybavení a dalších základních potřeb.
Dne 1. ledna 2022 získala Česká republika jednoroční statut „pozorovatelského státu“ v řídící radě Evropského institutu kulturních stezek. Tento institut sídlí na Ministerstvu kultury v Lucembursku a je podporován přímo Radou Evropy.
V pátek 10. února 2023 ve tři hodiny ráno byl na věčnost povolán dlouholetý předseda rady starších příbramské náboženské obce CČSH Vladimír Karel. Rádi bychom tímto osobním svědectvím poděkovali Hospodinu, že nám Vladimíra poslal do života, že jsme se s jeho rodinou mohli upřímně sdílet nejen ve sboru, ale i v jeho domově.
Chléb a hry byly vždy podstatným předmětem zájmu člověka. Věděli to tu už dávní vládcové, kteří díky danému poznání dokázali ovládat i velkou část společnosti, předhazujíce jí něco málo pro žaludek i tro-chu té potěchy pro srdce.
„Lhostejnosti a lhostejným vděčí tyrani za to, že se drží. Ale stojíme zde my, kteří jsme si slíbili, že budeme svou svobodu jak tělesnou, tak duchovní hájit celým svým životem...“
Tato burcující slova pronesl v roce 1942 ze sázavské kazatelny farář Církve československé (husitské) Jaroslav Bendl, který se narodil právě před 110 lety.
„Během více než třiceti let, která uplynula od pádu ,železné opony‘, svou neúprosnou publicistikou zdůrazňuje Alexander Tomský základní smysl individuálního i pospolitého života, konzervatismus zdravého rozumu, jejž opět ohrožují budovatelé staronové utopie společenské a sociální spravedlnosti.
O jednom podzimním odpoledni jsem šel po mostě Legií směrem k Újezdu. Kolem kráčelo jen několik chodců – kdo nemusel, zůstal raději v teple. V duchu jsem si opakoval verše švýcarské autorky Siljy Walterové: „Někdo musí bdít dole u mostu, aby hlásil tvůj příchod, Pane, ty přece přijdeš uprostřed noci. Bdít – to je naše služba, bdít.“
Vrátila se zima. Po zledovatělém sněhu lezu do kopečku k ruinám kostela. Nebe je nízko, padající vločky se sotva proletí povětřím a splynou se zemí. Cesta vločky je krátká. A cesta člověka? Než jsem dolezl k bráně kostela, zdálo se mi, že se mezitím ozvěna mého dechu rozšířila vesmírem na světelné roky daleko.
Skutečný šabat znamená sobotní spočinutí od každodenní rutiny. „Tech-šabat“ znamená den digitálního odpočinku neboli den bez používání technologií s obrazovkami: smartphonů, osobních počítačů, tabletů a televize.
„A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.“
(Matouš 17,2)
Jedno z posledních děl Jana Blahoslava (1523-1571) nese název Vitia concionatorum, to jest Vady kazatelův (1570). V tomto nepříliš rozsáhlém spise vydal počet ze svých odborných znalostí z gramatiky, rétoriky, frazeologie a osobních celoživotních zkušeností se schopnostmi a povahovými rysy nejrůznějších kazatelských typů.
V Knize úmrtí (Nekrologiu) napsal Vavřinec Orlík v roce 1571 tato slova: „Téhož léta 71. v sobotu 24. dne měsíce listopadu …umřel B. Jan Blahoslav v Krumlově, z předních čtyř písař Jednoty, Otec a vozataj lidu Páně v Jednotě, muž veliký a znamenitý, velice pobožný, pracovitý od mladosti, ke všem velice přívětivý, jehož pověst široce mezi jinými národy roznesena vznikla.
Sem tam, jak je třeba, nám Prozřetelnost přivede do života člověka, který si nás něčím neuchopitelným podmaní. Třeba nám tím chce Vyšší režie, jak říkával zvěčnělý Mirek Matouš, ukázat něco skrytého, co jsme dosud nebyli schopni zahlédnout. Mě si začátkem listopadu 2022 poslala do Neveklova, kde od roku 1934 stojí Husův sbor.
