Nejvyšší normou života a učení je Duch Kristův dosvědčený Písmem svatým a tradicí.
Vírou rozumí Církev československá husitská osobní vztah k Bohu, který vede k náboženské zkušenosti.
Církev československá husitská zastává zásadu svobody svědomí a respektuje výsledky vědeckého poznání.
Církev československá husitská je církví liturgickou. Jádrem jejího duchovního života je slavení bohoslužby - Liturgie podle dr. Karla Farského - jejímž středem je zpřítomnění Ježíše Krista zvěstováním Božího slova a slavením večeře Páně.
Církev československá husitská podržela z tradice sedm svátostí – křest, biřmování, pokání, večeři Páně, manželství, útěchu nemocných a kněžské svěcení.
V CČSH se uplatňuje obecné kněžství všech pokřtěných i svátostné kněžství, která mají svůj základ v kněžství Kristově. Od roku 1947 přijímají kněžské svěcení také ženy.
Uspořádání je presbyterní s episkopálními (biskupskými) prvky.
Církev československá husitská je církví reformačního husitského směru.
Věroučným dokumentem jsou Základy víry, přijaté sněmem v roce 1971, se Stručným komentářem z roku 2014.
Duch Kristův je Duch svatý, který naplňoval a vedl Ježíše Krista, „mluví k nám v Bibli a dosvědčený v podání starokřesťanském, hnutí husitském, bratrském a dalším reformačním“ (Základy víry 47), dárce lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, věrnosti, tichosti a sebeovládání (Ga 5,22-23). Z moci Ducha Kristova chceme žít a být jeho účinným nástrojem ve světě.
Písmo svaté neboli Bible je souborem knih Starého a Nového zákona; písemné svědectví o Božím zjevitelském a spasitelném jednání (viz Základy víry 61); „norma normans“ = nejvyšší norma, pramen učení a praxe církve. Skrze něj a v něm k člověku promlouvá Boží slovo (viz Základy víry 82 – 84). Na věrném uchovávání, předávání a aktualizaci biblické zvěsti záleží apoštolskost církve. Na stálé očistě církevní tradice pod normou Ducha sv. konané na základě biblického svědectví záleží reformační charakter církve.
Tradice obsahuje na Bibli založená nauková a bohoslužebná vyjádření církve vzniklá během věků; aktualizace evangelní zvěsti do měnících se dějinných podmínek. „Norma normata“ = norma podřízená Bibli.
Víra je přijetí osobního vztahu s Bohem prostřednictvím Ježíše Krista v Duchu svatém. Osobní důvěra v Boha a jeho spásné dílo vrcholící Ježíšovou smrtí na kříži a vzkříšením (viz Základy víry 100).
Náboženská zkušenost je osobní zkušenost s Bohem v lidském srdci (viz Základy víry 99).
Svoboda svědomí je svoboda každého člověka jednat v souladu se svým svědomím, ve vzájemné službě a lásce (Ga 5,13); „svoboda věřících k plné osobní poslušnosti milosti a pravdy, která se stala v Ježíši Kristu“ a „svoboda od lidských nálezků církevních dějin“ (Základy víry 49).
CČS(H) od svého počátku uznává autonomii moderního (přírodo)vědeckého bádání a domnívá se, že věda může pomáhat víře k hlubšímu pochopení Božího díla. „Vědecké poznání světa a jeho vývoje víru v Boha Stvořitele neruší, nýbrž naopak této víře odpovídá na otázku, jak byl svět stvořen a jak v něm Bůh tvoří“ (Základy víry 112). CČSH svou nauku formuluje v dialogu s vědou a domnívá se, že také křesťanská víra může posloužit vědě mimo jiné i poukazem na etický rozměr zkoumání (srov. Úsilí „naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým...“ Preambule Ústavy CČSH).
Zpřítomnění je základní liturgický (bohoslužebný) pojem; „...Ježíš se svým spásným dílem stává na základě svého příslibu mocí Ducha svatého v liturgickém jednání církve osobně a zcela jedinečně přítomným. Dává se Otci i lidem a jedná ke spáse všech... Chléb a kalich s vínem jsou znamením a potvrzením Kristovy svátostné přítomnosti ve společenství církve...“ (Stručný komentář k Základům víry a některým jejich formulacím IV. 9). Zpřítomnění Ježíše Krista je centrem liturgického a svátostného konání.
Svátosti jsou jednání (obřady), jimiž se jednotlivci i společenství věřících aktivně podílejí na Božím spásném díle v Kristu skrze Ducha svatého. ZV vykládají svátosti jako „jednání církve, jimiž se obecenství věřících v Duchu svatém účastní na milosti Božího slova...“ (Základy víry 307).
Křest je první a základní svátostí. Ve křtu „Duch svatý přivtěluje křtěnce jednou provždy k Boží církvi a osvojuje mu milost Kristova křtu, kříže a vzkříšení“ (Základy víry 312). Podmínkou je víra křtěnce (v případě křtu dítěte alespoň jednoho z jeho rodičů nebo/a kmotrů) a absolvování katechetické přípravy. V případě zájmu o křest kontaktujte faráře náboženské obce nejlépe ve Vašem nejbližším okolí. Ten s Vámi domluví další postup (vyučování a příprava křestního obřadu samotného) (viz Pastorální pravidla ke svátostem I. část: Křest).
V biřmování „Duch svatý oživuje a upevňuje víru pokřtěného... a činí z něho uvědomělého úda Boží církve“ (Základy víry 320). Tuto svátost v CČSH uděluje biskup. Podmínkou udělení svátosti je účast na životě konkrétní obce a absolvování speciální přípravy k biřmování. Svátost může být udělena pokřtěnému, který ji dosud nepřijal. Dolní věková hranice pro udělení svátosti je zpravidla 13 let (viz Pastorální pravidla ke svátostem II. část: Biřmování).
Ve svátosti pokání se věřící, kteří litují svých hříchů a touží žít novým životem, podílejí na Božím odpuštění v Kristu. Kterýkoli pokřtěný toužící po vyznání hříchů se může obrátit na kteréhokoli z kněží. Podmínkou je kající mysl. Zpovídající je vázán zpovědním tajemstvím (viz Pastorální pravidla ke svátostem III. část: Pokání).
Večeře Páně je „Svátostný hod lásky, v němž je se svou obcí neviditelně přítomen její ukřižovaný a vzkříšený Pán, aby ji slovem Písma svatého spravoval, Duchem svatým posvěcoval a láskou sjednocoval, a tak k sobě připoutával k věčnému obecenství v království Božím“ (Základy víry 322). Podmínkou k účasti na večeři Páně je křest a dále sebezpytování, kajícná mysl a odhodlání žít život dle Božích přikázání. Děti absolvují přípravu k prvnímu přijímání. Dospělí katechumeni jsou k přijímání večeře Páně připravováni v rámci přípravy na křest (viz Pastorální pravidla ke svátostem IV. část: Večeře Páně).
Manželství je „svátost, v níž se muž a žena v lásce navždy spojují a jsou Duchem svatým posvěcováni, aby byli společně Božím obrazem v Kristu...“ (viz Základy víry 337). Podmínkou je křest alespoň jednoho ze snoubenců a absolvování přípravy. O uzavření církevního manželství je možno požádat na kterémkoli farním úřadě. Pokud je slavení svátosti manželství také právním aktem, je nutno splnit všechny úřední náležitosti dané zákonem (viz Pastorální pravidla ke svátostem V. část: Manželství).
Ve svátosti útěchy nemocných „je těžce nemocný Duchem svatým posilován... a potěšován ve víře v život věčný v Ježíši Kristu“ (viz Základy víry 339). Základní podmínkou je křest, víra a touha přijímajícího nebo jeho blízkých. U nepokřtěného je možno vykonat modlitbu za nemocného dle Písma (viz Pastorální pravidla ke svátostem VI. část: Svátost útěchy nemocných).
Ve svátosti kněžského svěcení „Boží církev na modlitbách přenáší služby svého kněžství na osoby způsobilé a osvědčené... a Duch svatý přistupuje ke svěcenci, aby dokonal jeho vnitřní povolání ke kněžskému poslání“ (Základy víry 342). Svátost svěcení se uděluje věřícím, kteří cítí vnitřní povolání ke kněžské službě, aktivně se účastní života obce, mají k této službě předpoklady a absolvovali předepsané teologické vzdělání. Zájemci o svěcení vycházejí z náboženských obcí a jsou s nimi v živém kontaktu. Sestry a bratři je doprovázejí na cestě víry a povolání (viz Pastorální pravidla ke svátostem VII. část: Svěcení kněžstva).
„Presbyterní zřízení“ znamená, že CČSH (její obce, diecéze i celek) řídí spolu s duchovními také volení zástupci z řad věřících. Při řízení církve se uplatňují demokratické prvky (volby, hlasování, rovnost hlasů, paritní zastoupení laiků a duchovních).
„Episkopální prvky“ znamenají, že duchovní správu církve řídí pod vedením biskupů duchovní (kněží). Veškeré řízení církve se má dít v poslušnosti Krista jako Hlavy pod vedením Ducha svatého.
