Dne 8. února se ve Vídni před 155 lety (v roce 1878) narodil židovský filosof Martin Buber. Kromě svého působení v rámci německy mluvících univerzit, kde studoval filosofii, hudbu, germanistiku a literaturu a později i přednášel, a pregnantního překladu biblického textu do němčiny (spolu s Franzem Rosenzweigem; snažili se uchovat význam hebrejského originálu), se také podílel spolu s Teodorem Herzlem na sionistickém hnutí a v poválečné době se zasazoval o vyrovnání s palestinskými obyvateli Izraele po jeho vzniku v roce 1948.
Velký vliv na formování jeho osobnosti mělo setkání s východoevropským chasidismem, tak jak jej zažil skrze osobnost svého dědečka Salomona Bubera, neboť u svých prarodičů v ukrajinském Lvově trávil po rozchodu svých rodičů většinu dětství a dospívání. Jeho dědeček, úspěšný bankovní ředitel, byl také vynikajícím znalcem židovské tradice a Talmudu. Ve své pozdější knize Život Chasidů, v části Má cesta k chasidismu, se o něm zmiňuje: „Jeho světem byly midraše (výklady biblického textu) a Salomon Buber v tomto světě žil s úžasnou soustředěností duše a v nesmírném pracovním vypětí.“ Vzápětí přiznává, že dokud bydlel u dědečka, byl připoután ke kořenům židovské tradice, jakmile se od nich vzdálil, pohltil jej vír doby. A trvalo to chvíli, než se k těmto kořenům znovu vrátil.
Jeho cesta ke studiu filosofie začala již na gymnáziu ve Lvově, kde jej dočasně (ostatně jako mnoho jiných v té době) zaujala filozofie Friedricha Nietzscheho, na univerzitě v Lipsku je také zaujat hudbou, zejména bachovskou tradicí, ve švýcarském Curychu si přibírá ke studiu i další obory, kromě filozofie také germanistiku, literaturu a dějiny umění. Zde se také seznamuje se svou budoucí ženou Pavlou Winklerovou, v té době rovněž studentkou germanistiky, která pod pseudonymem Georg Munk publikuje svou první poezii a později píše i romány.
Již za svého pobytu ve Vídni se seznamuje s Teodorem Herzlem a připojuje se díky němu k nově vznikajícímu sionistickému hnutí. Jejich cesty se ale později rozejdou. Zatímco Herzlovi šlo zejména o založení židovského státu na území Palestiny, Buber sleduje především židovské náboženství a kulturu jako projev národní identity, jde mu o obnovu židovského společenství uvnitř.
A tak paradoxně díky setkání se sionismem se Buber čím dál tím více začne obracet ke svým kořenům a znovu se přiklání k chasidismu, kterým se začne od roku 1902 znovu intenzivně zabývat. V té době vydává několik sbírek chasidských příběhů a mýtů a pracuje jako redaktor v různých židovských časopisech. Za první světové války zakládá také výbor na podporu východoevropských Židů.
Ve dvacátých letech píše své vrcholné filosofické dílo „Já a Ty“ a zároveň se intenzivně věnuje společně s přítelem Franzem Rosenzweigem zmíněnému biblickému překladu, který měl za cíl přiblížit německý překlad co nejvíce hebrejskému originálu.
Kniha „Já a Ty“ je jedinečným příspěvkem k filosofii dialogu. Rozlišuje dvě základní roviny vztahu – „Já-Ty“ a „Já-Ono“. Zatímco v postoji „Já-Ono“ člověk kategorizuje, co je od něj odděleno, a zachází s tím jako s věcmi, které zakouší a užívá, rovina vztahu „Já-Ty“ je rovinou osobní: projevuje se jednak v dialogu s Bohem, jednak při dialogu s druhými. A tento dialog je podle Bubera věčným setkáváním, které se děje v milosti Boží. Tento vztah je bezprostřední; nelze v něm však setrvat věčně, proto mezi „Já-Ty“ a „Já-Ono“ neexistuje ostrá hranice, protože se vzájemně prolínají. V tom podle autorových slov spočívá melancholie lidského údělu, „že každé Ty se v našem světě musí stát pouhým Ono. Jakmile se vztah naplnil nebo jakmile do něho pronikl nějaký prostředek, stává se Ty předmětem mezi předměty …“
Začátkem třicátých let se Martin Buber stává profesorem židovského náboženství a etiky na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, po nástupu Hitlera k moci však rezignuje a kvůli sílícímu tlaku nacismu odchází do Jeruzaléma, kde začíná vyučovat na Hebrejské univerzitě antropologii a sociologii. Po druhé světové válce se účastní diskusí o budoucím státu Izrael. Hájí význam židovského náboženství, zasazuje se ale také o spravedlivý mír s Palestinci. V padesátých letech cestuje a přednáší po Evropě i v USA a získává řadu cen a vyznamenání...
Mezi Buberova další významná díla, která byla přeložena do češtiny, kromě již zmíněné filosofické knihy Já a Ty (přeloženo již v roce 1925), patří: Obrazy dobra a zla, Cesta člověka podle chasidského učení, Život chasidů, Gog a Magog: chasidská kronika, Problém člověka, Chasidská vyprávění, Temnota Boží a v nedávné době vydané knihy Řeči o výchově, Příběhy rabiho Nachmana, Biblický humanismus a Cesta do utopie.
Pavlína Dunovská
