O jednom podzimním odpoledni jsem šel po mostě Legií směrem k Újezdu. Kolem kráčelo jen několik chodců – kdo nemusel, zůstal raději v teple. V duchu jsem si opakoval verše švýcarské autorky Siljy Walterové: „Někdo musí bdít dole u mostu, aby hlásil tvůj příchod, Pane, ty přece přijdeš uprostřed noci. Bdít – to je naše služba, bdít.“

Přede mnou kráčel pomenší starší pán v černém dlouhém kabátě a nesl malou aktovku – asi penzista, který spěchal v chladném podvečeru domů. Ale tam už nedošel: chtěl si asi zkrátit cestu a přejít vozovku na druhou stranu. Bez rozhlédnutí na ni vstoupil, když se od Újezdu přiřítilo auto řízené jakýmsi mladíkem a nabralo ho přední kapotou, ten se převalil přes střechu vozu a dopadl na dlažbu. Stačila chvilka nepozornosti a dohasl jeden lidský život. Přijela policie, sanitka s lékařem a nakonec pohřební vůz. Krátce jsem se za duši neznámého pomodlil…

Paní Silja napsala: „Bdít – to je naše služba, bdít. Rovněž i za svět. Vždyť svět je tak lehkomyslný, pobíhá venku a ani v noci nebývá doma. Pomysli na to…“ Výzvu k bdělosti obsahuje i Ježíšova řeč (Marek 13. kap.): „Dejte si pozor, bděte… protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás nezastihl spící.“ Pán v evangeliu odjíždí na delší cestu, proto rozděluje úkoly a povinnosti těm, které ponechává v domě, a zvláště vrátnému nařizuje, aby bděl. V textu se odráží myšlenka, že nikdo z lidí nezná den ani hodinu jeho příchodu. Proto je bdělost služebníků tak důležitá. Jde hlavně o bdělost srdce a o jeho pohotovost, aby nezaspalo jako apoštolové v zahradě při Ježíšově agonii.

Francouzská autorka Simone Weilová píše, že se celý život snažila o obnovu vnitřní rovnováhy, kterou různé vlivy stále ohrožovaly. V knize „Neuspořádané myšlenky o Boží lásce“ zdůrazňuje, že pro každého člověka je připravena možnost poznat pravdu a využít přirozených schopností k plnění životních úkolů. Abychom poznanou pravdu přijali a kráčeli v jejím světle, k tomu je třeba cvičit pozornost. To dá ovšem práci, neboť povrchní část z nás, ovládaná egem, se snaží nečekat na Pánův příchod a noří se do hlubin marnosti a beznaděje. K poznání pravdy o společnosti a událostech nám po-máhá právě naše církev; proto se pravidelně scházíme, vyměňujeme si názory a nasloucháme i pozvaným, zkušeným lidem. Pomáhá nám v bdělosti srdce rozeznávat pravdu od lži, upřímnost od přetvářky a být aktivními členy naší demokratické společnosti.

Miloslav Fiala

Přehled publikovaných článků

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše