Představení kandidáta na funkci patriarchy Církve československé husitské

1. Vztah k CČSH

Pocházím z rodiny, která měla od počátku vazbu na Církev československou husitskou. Pradědeček František Oliva vystudoval několik semestrů na katolické fakultě ve Vídni, ale pak působil jako učitel na jižní Moravě.

Zde patřil jako duchovní a katecheta k zakladatelské generaci CČS(H). Byl vysvěcen na kněze biskupem Gorazdem v roce 1922. Jeho syn Přemysl Oliva se stal také farářem a katechetou a jako můj prastrýc se mi v dětství věnoval a uváděl mě do biblických příběhů. Můj děda Jan Znoj byl sochařem a tvořil pro naši církev umělecká díla, jako je výzdoba Husova sboru v Praze – Vinohradech. Moje maminka Jitka prošla v mládí výchovou v naší církvi a část rodiny z otcovy strany byli římští katolíci, kteří však žádným výrazným způsobem svoji víru neprojevovali. Byl jsem pokřtěn v Církvi československé husitské sestrou farářkou Dagmar Krmenčíkovou v Husově sboru v Praze – Vinohradech. K biřmování mě připravovala sestra farářka Alena Kaňákovou a přicházel jsem do skupinky mládeže, kterou vedla. Spolu s manželem prof. Miloslavem Kaňákem, církevním historikem, mě připravovali ke studiu na bohoslovecké fakultě.

2. Farářem v náboženských obcích

Po ukončení studia na tehdejší Husově československé bohoslovecké fakultě v roce 1984 jsem nastoupil jako farář do východních Čech. Postupně jsem poznal různé typy náboženských obcí – od venkovských, městských až po velkoměstskou, kdy jsem devět let byl farářem v Praze – Novém Městě ve starobylém kostele sv. Václava Na Zderaze.

3. Učitelem na fakultě a zaměření na obory praktické teologie

Při vykonávání služby faráře jsem měl možnost se věnovat také pedagogické činnosti. Nejprve jsem v letech 1995-1997 působil jako asistent pro obor katechetiky – náboženské pedagogiky. Po složení doktorských zkoušek jsem byl odborným asistentem na katedře praktické teologie v letech 2000-2006, do doby, kdy jsem byl zvolen patriarchou. Průběžně přednáším na Husově institutu teologických studií homiletiku – nauku o kázání, katechetiku – nauku o křesťanském vyučování a výchově, a také praktický liturgický projev. Vydal jsem skripta a publikace, odborné teologické práce i popularizační články. Podílel jsem se na tvorbě liturgických příruček i katechetických publikacích, včetně učebnice náboženství naší církve pro mladší školní věk.

4. Patriarchou Církve československé husitské

Patriarchou jsem byl zvolen v roce 2006 a byl tak postaven před nesnadný úkol napomoci ke zklidnění situace v církvi po kritické a dramatické době mého předchůdce, který v roce 2005 z funkce předčasně odstoupil. Po celou dobu mého prvního, ale i druhého funkčního období, probíhala jednání se státem o finančním zabezpečení církví a náboženských společností. O tom, čím vším jsem procházel ve funkci patriarchy, jsem stručně napsal v knížce „Ve službě patriarchy“ vydané v roce 2018. V roce 2014 byl ukončen VIII. sněm CČSH, kterému jsem předsedal. Měl jsem možnost se aktivně účastnit přípravy a průběhu 600. výročí M. Jana Husa. Závěr mého druhého funkčního období připadal na rok 100. výročí naší církve. Intenzívně se rozbíhající slavení významného kulatého výročí naší církve spojené s řadou aktivit, shromáždění a setkání, přerušila nečekaně pandemie a náš svět a život v něm se zcela změnil.

5. V čase pandemie

Pandemie každému z nás přinesla úzkost o své zdraví i o druhé, život v izolaci, změnu plánů. Přesto i v těžkých dobách se má člověk zaměřit na něco pozitivního. V mém případě to bylo objevení přírody. Účastnil jsem se prací v přírodě na ekologickém projektu ve Škodějově v rodišti dr. Karla Farského. Spolupracovníci z ústředí tam vloni jezdili a letos jezdí dobrovolně a zničenou část krajiny napomáháme proměňovat v místo malebné podkrkonošské přírody. Navíc se jedná o rodiště našeho prvního patriarchy, které prochází celkovou obnovou. Místo kulturních a společenských akcí jsem trávil mnohem více času v přírodě. A tím i o přírodě jako Božím stvoření mnohem více přemýšlím. Také v čase nedobrovolného odloučení a distance od druhých jsem se „vrátil“ k hudbě, nejen k jejímu intenzivnějšímu poslechu, ale i ke hře na kytaru. Tu jsem hojně využíval jako farář při výuce náboženství, ale jako patriarcha jsem ji odložil a hrál na ni jenom zcela výjimečně.

6. Kandidátem na funkci patriarchy a přerušená diskuse

V loňském roce začala diskuse s kandidáty a měla se rozvíjet. Avšak ještě dříve, než se mohla rozvinout, byla přerušena zákazem shromažďování, setkávání v čase pandemie. V čase pandemie v roce 2020 jsem se věnoval také psaní. Zpracoval jsem na jaře knížku „Aktuálnost české reformace“. V létě jsem se věnoval liturgické tématice a vydal jsem publikaci „Přednášky o bohoslužbě z teologického hlediska a praxe Církve československé husitské“. Vzhledem k tomu, že se na podzim zastavila diskuse, své myšlenky a názory jsem vyjádřil písemně v publikaci „Církev v obzoru budoucnosti.“ V ní najdete kapitoly o obnově církve i pojednání o funkci patriarchy, jak na tuto funkci nahlížím nejen teoreticky, ale jako ten, kdo dvě funkční období nesl tento úkol. I přes svoji lidskou nedostatečnost jsem s pomocí Boží milosti prožil tento čas sice jako náročné, ale nesmírně bohaté období svého života. Jako kandidát na funkci patriarchy přistupuji k tomu tak, že když nebudu zvolen, bude ze mě sňata tíha o břemeno tohoto úkolu. Když budu zvolen, tak budu pociťovat velkou starost a tíži, jak se s některými zjevnými i skrytými problémy v církvi vyrovnávat. V každém případě děkuji za pozvání i setkání s vámi.

Květen L. P. 2021

Diecézní shromáždění CČSH v Olomouci