„Izraelci se při provádění klatby dopustili zpronevěry. Akán, syn Karmího, syna Zabdího, syna Zerachova z pokolení Judova, vzal něco z věcí propadlých klatbě. Proto vzplanul Hospodin proti Izraelcům hněvem.“ (Joz 7,1)
„I napomínámť ještě všecky pro boží umučení a pro vysvobození jeho svatých pravd k prospěchu věrným v církvi svaté, a zlým a nevěrným kacířům ke zkažení, s pomocí boží abychom se sešli nyní mezi hody, nyní v středu s Veliké noci do Brodu tudíž Německého, kdež jsme zhřešili, abychme na témž místě pokání učinili …“
(František Šmahel: Jan Žižka z Trocnova. Praha 1969, s. 228, svolání sjezdu do Německého Brodu)
„…aby ten vzatek a ty kořisti sneseny … a na hromadu skladeny byly … A k tomu, aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, panských, rytířských, městských i robotěncuov, aby věrně způosobili, ty věci chudým i bohatým a spravedlivě, jak na koho sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral ani co kdo zachoval. … k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i k statku, buď kdož buď, žádných osob nevynímajíce, jakožto ke zloději božímu a obecnému, jakož se jest stalo Achanovi (Akánovi, pozn. aut.) …“
(František Šmahel: Jan Žižka z Trocnova. Praha 1969, s. 231–232, tzv. Žižkův vojenský řád)
V roce 1423 svolal husitský hejtman Jan Žižka sjezd svých východočeských přívrženců na 7. a 8. dubna do Německého Brodu. Úryvek z jeho svolávacího listu je obsažen ve druhé citaci na počátku našeho příspěvku. V letošním roce uplyne od této události 600 let. Abychom pochopili, proč Jan Žižka z Kalicha, legendární vojevůdce husitské revoluce, tradičně spojovaný s polním vojskem jihočeského Tábora, zaměřil svoji pozornost na východočeské husity, musíme zodpovědět několik otázek.
Proč si Žižka jako místo sjezdu vybral právě Německý Brod? Když v prosinci roku 1421 ovládl král Zikmund Lucemburský s uherským vojskem Moravu, pokračoval ve svém tažení do Čech. Zde pak donutil spojené vojsko pražanů a táborů vedené Janem Žižkou k ústupu a obsadil Kutnou Horu, kterou pražané získali při své dubnové ofenzívě. Na počátku roku 1422 však Žižka posílil své vojsko a ke Kutné Hoře se vítězně vrátil.
Následující ústup Zikmundova vojska se změnil v útěk. Část jeho bojovníků nalezla útočiště v Německém Brodě, ale husité vzápětí toto město oblehli. V průběhu vyjednávání o kapitulaci část husitů pronikla do města a boj se změnil v masakr Zikmundových bojovníků i měšťanů. Velké vítězství získalo pachuť porušení zásad čestného boje. Žižka chtěl po roce své vojsko pokáním očistit na místě, kde zhřešilo, a získat tak pro ně opět Boží přízeň.
Proč se Žižka zaměřil na východní Čechy? Na pomezí východních Čech si již od roku 1421 budoval svůj hrad Kalich. V této oblasti se také od počátků husitské revoluce ustavilo bratrstvo orebitů, které přijalo jméno starozákonní hory Oreb v palestinském pohoří Sinaj. Orebité přenesli toto jméno i na vrch nacházející se východně od Hradce Králové. Právě zde se v dubnu 1420 ustavili a zároveň ovládli Hradec. Jejich duchovním vůdcem byl kněz Ambrož. V roce 1423 byli ovšem husité ve východních Čechách znepřáteleni s Čeňkem z Vartenberka, a zároveň se obávali vpádu polského vojska. Na konci března 1423 totiž uherský a polský král uzavřeli v Kežmaroku spojeneckou smlouvu, zaměřenou proti husitům. Když tedy Jan Žižka svolal své východočeské přívržence k jednání, setkaly se jeho listy s odpovídajícím ohlasem.
Dalším důvodem Žižkových tehdejších aktivit byl rozchod s jihočeským Táborem. Na přelomu let 1422 a 1423 totiž vyvrcholily jeho rozpory s táborskými hejtmany i kněžími. Shledal, že další táborští hejtmani se snaží získat větší nezávislost na jeho vrchním velení a kněží uplatňují víc vlivu na správu táborské obce, než jim podle Žižky náleží. Rozhodl se tedy ve východních Čechách vybudovat novou obec Božích bojovníků...
V době svolání sjezdu stál v čele orebského bratrstva hejtman Diviš Bořek z Miletínka, který udržoval spojenectví s pražany. Bořka vynesl na vedoucí místo zásah knížete Zikmunda Korybutoviče, který v čele husitské Prahy zastupoval zájmy litevského knížete Vitolda v diplomatické hře o českou korunu. Korybutovič totiž v Hradci Králové jako Vitoldův zmocněnec odstranil z vedení města radikální stoupence kněze Ambrože. Po uzavření spojenecké smlouvy v Kežmaroku byl však sám Vitoldem odvolán.
Ve vzniklém mocenském vakuu Jan Žižka dále rozvíjel svůj plán. Orebité, shromáždění na sjezdu v Německém Brodě, nejprve asi při společné bohoslužbě činili pokání umocněné připomínkou Kristovy oběti v době velikonočních svátků. Očištěni od hříchů pak v očekávání obnovené Boží přízně plánovali pod Žižkovým vedením další postup proti Čeňkovi z Vartenberka. Následující tažení proti Čeňkovi bylo úspěšně zakončeno 20. dubna porážkou jeho vojska v bitvě u Hořic. To však byl jen počátek, po němž následovaly další Žižkovy kroky. V době nepřítomnosti Bořka z Miletínka, který se právě zúčastnil tažení jiných husitských vojsk na Moravu, provedli v Hradci Králové příznivci Žižky a kněze Ambrože převrat, a zároveň z města vypudili Bořkova zástupce Jetřicha z Miletínka. Scéna tak byla připravena pro dovršení Žižkových záměrů. Dříve se však musel vyrovnat s destabilizací rovnováhy mocenských sil v husitských Čechách, kterou obsazením Hradce vyvolal.
Rozzuřený Bořek okamžitě přerušil moravské tažení a spolu s posilou z řad pražanů se vrátil k Hradci, aby v něm získal vládu zpět do svých rukou. Tato akce však skončila Bořkovou porážkou u Strauchova dvora před Hradcem. Žižka pak ovládl některá další města, patřící do té doby k pražskému svazu, a ustál i protiofenzívu pražanů, při níž byl načas obležen v Čáslavi. Osvědčil tak sice opět své vojevůdcovské schopnosti, ale mnozí kališničtí šlechtici ho proto obvinili ze zrady spojenců, když způsobil, že se poprvé do bratrovražedného boje dostaly dva husitské svazy.
Jan Žižka zjevně obětoval část své dobré pověsti, aby mohl dobudovat nový východočeský svaz. Někdy na podzim roku 1423 byl sepsán dokument, který signovali jeho významní členové. Nepřesně se nazývá „Žižkův vojenský řád“. Fakticky se jedná o ustavující zápis, obsahující programové prohlášení a kázeňský řád nového východočeského svazu. Svaz se tu hlásí ke čtyřem pražským artikulům a členům ukládá nebývale tvrdá kázeňská pravidla, která mají zaručit úspěch v boji. Příklad těchto pravidel, týkající se dělení válečné kořisti, přináší třetí úryvek, uvedený na počátku našeho příspěvku. Ukazuje, jak se řád odvolává na starozákonní koncepci Božího zákona. Uvádí totiž biblický příklad ztráty Boží přízně z knihy Jozue, která postihla starozákonní Izrael, když po dobytí Jericha došlo v jeho řadách k porušení Božího příkazu o klatbě nad kořistí. Podrobný výklad událostí nalezneme v monografii Petra Čorneje: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka. (Praha 2019, s. 489 a dál).
Bohdan Kaňák
