Nedávno jsem zavítala do malé knihovny jedné velké církve. Bylo to z pouhé zvěda­vosti. Knihovník se mě ochotně ujal a ptal se, co bych chtěla. Chvíli váhám. – Třeba něco o kontemplaci. – Udivený pohled. – O mlčenlivé modlitbě, rychle dodávám, abych to přiblížila. – O mlčení? O tom se snad ani nedá psát! – V duchu uznávám, že je to názor celkem logický. Ale přece… Po kratším vyjasňování jsme se nakonec shodli, že není nad praxi, totiž pravidelnou modlitbu a účast na duchovních cvičeních. Našli jsme společnou řeč, přestože teologické zázemí každého z nás je odlišné.
V minulosti byly exercicie, křesťanská duchovní cvičení, praktikovány vý­hradně v klášterech. Teprve během 20. století můžeme pozorovat rostoucí po­třebu prohloubení duchovního života.

Víte, děti, co je to meditace? Je to stav, kdy se člověk snaží zklidnit, zastavit, jak se říká, pročistit si hlavu. Meditace se používá snad ve všech náboženstvích. V dnešní uspěchané době však stále více lidí zjišťuje, že i když v Boha nevěří, je pro ně blahodárné čas od času se meditaci věnovat. Můžete proto třeba i v městském parku narazit na někoho, kdo v ústraní sedí v tureckém sedu, ruce má položené na kolenou, oči za­vřené…

O víkendu 17. - 19. 2. se v kuřimské skautské klubovně uskutečnilo setkání mladší mládeže, v návaznosti na předešlé ročníky a tábory. Na tuto akci se sjeli účastníci z Brna, Olomouce, Ostravy, Prahy a z obcí v okolí těchto velkých měst.

Slavnostní liturgií byla v pondělí 21. února na Husitské teologické fakultě UK otevřena dlouho očekávaná kaple, která bude od nynějška sloužit především k různým bohoslužbám studentů, soukromé či společné modlitbě, ztišení, ale i rozmluvám a sdílení.