Závažné duchovní změny se stěží ve společnosti prosadí samy od sebe: vyžadují přinejmenším masarykovskou „drobnou práci“, každodenní setkávání a utkávání se s tuhou setrvačností minulosti i navyklého odcizení.
Pokud má Ježíš tolik ambiciózní, univerzální projekt (evangelium o příchodu království Božího), nemůže tu být překážkou provinční odlehlost mís-ta působení (Mt 4,12-13; 15-16).
Netřeba začínat hned v Jeruzalémě nebo v Římě. I v méně impozantních regionech Zabulónu a Neftalímu se dají nalézt inspirativní, vážní posluchači. A z některých posluchačů se mohou stát následovníci, dokonce obětaví spolupracovníci.
Ani potíže nebo neúspěchy – perzekuce Jana Křtitele – nechť ne-představují argument o marnosti či neúčelnosti šíření zvěsti o Božím království. Kdekoli je boj, tam bývají zasažení a padlí. „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopad-ne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu, jak to dopadne.“ (V. Havel: Dálkový výslech)
Evangelium může být pochopeno jako idea, pro kterou zemřít je blaženější než žít bez ní.
Oběť však nelze přikazovat druhým. Smysl má pouze osobní, tlakem společnosti nevynucené rozhodnutí žít svůj život jako oběť (pro Krista). Ježíšova osobnost a zvěst se stávají pro různé muže i ženy do té míry lákavými, že zasvětit jim svůj život se vyjevuje jako smysluplnější než existovat v dosavadní zvykovosti a setrvačnosti (Mt 4,18-22).
Jít za Ježíšem znamená vzdát dosavadní navyklou existenci a vsadit na existenci jinou, riskantní, ale podle víry apoštolů více naplňující.
Marek Feigl
Bože milý, prohlubuj Boží království v nás, ať čelíme pokušení ochablosti a zbabělosti.
Žít ze tvého věčného království má větší cenu než vítězství i porážky v tomto světě. Amen.