Chléb a hry byly vždy podstatným předmětem zájmu člověka. Věděli to tu už dávní vládcové, kteří díky danému poznání dokázali ovládat i velkou část společnosti, předhazujíce jí něco málo pro žaludek i tro-chu té potěchy pro srdce.
Chtělo to vždy jen přesvědčit daný dav, že je na něm, aby si vybral z předložených možností, že „zajišťovatel“ jídla i zábavy to s ním myslí dobře, protože vše, co on ve své dobrotě nabízí, je pro lid možným přínosem.
Už Eva s Adamem byli v té známé hře „zchytralého hada“ přivedeni k velmi lákavému ovoci. Ten starý příběh nám vypraví, že byli svobodní, a když pojedli, styděli se, báli se, cítili se být podvedeni a svou nahotu překryli pouze fíkovými listy. Líčení prvotního hříchu tak předkládá otisk nitra každého člověka, vyjadřuje lidské rozpoznání dobra i zla.
Naše poznání i celý náš život nese jistá omezení. Však také i my jsme podobně jako Adam s Evou propadli smrti a hrám života, které neumíme vždy ustát.
Evangelium předkládá velmi podivný příběh, v němž je „jakýsi“ Ježíš představen jako hrdina, který dokázal nahlédnout za oponu života a v nadhledu vidět vše z Boží perspektivy. Když lidé tomu příběhu naslouchají a je jedno, v jakém žijí století, mohou si připadat, že chléb, který je zde předložen, není pro ně dostatečný, a hra, která se tu s nimi hraje, je průhledná, chce je omezit, spoutat, ovládnout.
Jednoznačně je skutečností, že se vlastně nedá nic z vyprávění evangelia prokázat. Žádná skrytá kamera, věrohodný záznam, jak Ježíš je sám 40 dnů na poušti a pak k němu kdosi promlouvá, zatímco on zdatně na vše odpovídá. Kdo chce za evangeliem vidět lákání do pasti, toho nic jen tak nepřesvědčí. Jen světlo víry i přes lidskou nahotu dává spatřit, že Boží zvěst umožňuje člověku být toho všeho součástí.
„Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Mt 3,17) Tak popisuje evangelista Matouš, že promluvila nebesa k Ježíšovi při jeho křtu. A právě tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby tam prožil, co to vlastně znamená být Božím Synem.
Je nám zde, sestry a bratři, předloženo, že Ježíš byl na poušti velmi tvrdě konfrontován s otázkou, zda je Božím Synem. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Není jasné, jak ten půst probíhal, zda jen a pouze pil vodu. Na každý pád je tu ale důležitá poznámka, že vyhladověl.
Byl tedy zcela u konce svých pozemských sil, byl vyčerpán a byl tedy podle všeho i na dně svých fyzických schopností. A přesně v té chvíli pro něj zaznívá: „Jsi Boží Syn. Nezdálo se ti to jen tam u Jordánu? Tak to prokaž! Můžeš teď pomoci sobě, když učiníš z kamenů chléb a jednou třeba pomůžeš i lidem. Rozdávat chléb je dobré a pomáhat může být snadné…“
Takové otázky byly před Ježíše postaveny a on jimi postupně procházel. Jako ten pověstný had se před Ježíšem „kroutily“ stále další otázky. „Pokud jsi Syn Boží, tak se ti nemůže nic zlého stát. Půjdeš se přesvědčit? Ty klidně můžeš. Jistě nenarazíš ani nohou na kámen. Žádné zranění světa tě nečeká, každý tvůj krok je zde střežen anděly. Jsi vůdce světa? Pokloň se a přijmi, co je krásné, a tak je i lidem nabízeno.“
Poušť, chrám a hora jsou v evangeliu dějištěm otázek směrem k Ježíšovi. Ty otázky sice mají punc jakési legendy, ale zároveň jim všichni můžeme lidsky velmi dobře rozumět. Ježíšovy odpovědi jsou ve zkratce vyjádřením celého jeho života, smrti a vzkříšení. Jeho odpovědi nejsou jen dokladem hrdinství nebo nápovědy, jak máme odpovídat na pokušení, která přicházejí také k nám. Vyjadřují možnou důvěru, že Bůh Otec nám nepředkládá jen jakýsi laciný chléb, hru, v níž vyniká naše slabost a obnaženost.
Víra nemusí být chabým „fíkovým listem“, stejně jako přijetí Kristovy oběti nás nevolá pouze k pokání a nepříjemnému vědomí, že stále v mnohém selháváme. Bůh Otec, jak smíme věřit, nás sytí láskou a dává pochopit, že dějiště veškerého života má svůj přesah a cíl. Evangelium je dobrou zprávou, která se sice nedá průkazně dokázat, ale smíme v ni věřit.
Můžeme tak opět projít postním časem a těšit se ze zvěsti Velikonoc. Amen.
Pavel Pechanec
Nebeský Otče, děkujeme,
že svou láskou překrýváš veškerou naši slabost, zranitelnost i pýchu
a voláš nás v Kristu k sobě.
Děkujeme, že nás sytíš svou milostí a dáváš nám poznat svou blízkost.
Prosíme, spravuj nás i letos v čase postu, ať jsme tvou pomocí všem, kdo jsou kolem nás.
Amen.
