Milé sestry a milí bratři, v 2. neděli postní se dostáváme k textu z Janova evangelia 3,1-17. K poněkud složitějšímu, ale přesto důležitému textu. Příběh, nad nímž se dnes zamýšlíme, začíná příchodem Nikodéma, který přichází za Ježíšem. Co se o něm dozvídáme?
Nikodém je představený židovské rady, tedy člověk znalý židovské víry, zákonů a tradic. O Nikodémovi se v Janově evangeliu později dočítáme jako o tom muži, který brání Ježíše proti obvinění (J 7,50-51), či při poskytnutí vonných látek při obvazování Ježíšova těla (J 19,39).
Ve spojitosti s oslovením, které k Ježíši pronáší („rabbi“, tedy můj učiteli), je možné z textu vyčíst určitou Nikodémovu náklonnost, která je potvrzena jeho slovy: „Víme, že jsi učitel, který přišel od Boha“.
Přesto nám z následujících vět je jasné, že Ježíše uznává jako učitele, ale neuznává ho ještě jako Mesiáše. Ačkoli nám text neříká důvod Nikodémovy návštěvy, přesto mu Ježíš říká: „Nenarodí-li se kdo shůry, nemůže spatřit království Boží.“ Můžeme se domnívat, že tato věta byla právě reakcí na Nikodémovo nepřijetí Ježíše jako Mesiáše. Neb ten, kdo se nenarodil shůry, nemůže Ježíše přijmout jinak než pouze jako rabbiho.
Tedy základní myšlenkou textu je, že člověk se musí narodit z Ducha (shůry), aby přijal Ježíše jako Mesiáše a mohl dojít království Božího. Můžeme říci, že člověk musí projít jistým znovuzrozením. Nikodém tomuto nerozumí, neb přichází s otázkou, jak se může člověk znovu narodit. Ježíš ho kárá. Však duchovní znovuzrození zažívali proselyté (pohané okolních národů) již v tehdejší době při přechodu k židovství. V rámci přechodu k judaismu zde dochází i k ponořování do vody (mikve). Z tohoto hlediska by Nikodém měl mít alespoň trochu ponětí, o čem Ježíš hovoří, když praví o narození se z Ducha a z vody. Ježíš jde zde však nad rámec těchto tradic. Hovoří zde o ponoření do Ducha, vyjití ze tmy do světla a o věčném životě.
V hebrejštině či řečtině nalezneme pro výraz duch, vítr jedno slovo ruach/pneuma. Doplnímeli si do věty „Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje“ tento jednotný výraz, pochopíme, že pneuma větru je jako pneuma Boží. Cítíme ducha, ale nevidíme ho. Teprve, když se narodíme z neviditelného pneumatu, můžeme spatřit Boží království. Stejně jako pneuma dýchání dává život našemu tělu, tak pneuma Boží nám dává život věčný (J 6,63). V textu následuje pasáž zabývající se nanebevstoupením. „Nikdo nevstoupil na nebesa, kromě toho, který sestoupil z nebes, totiž Syn člověka…“ (J 3,13) a pokračujeme dále v J 3,15: „aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ Tato nadějeplná pasáž nám chce říci, co je smyslem Ježíšovy služby. Je to právě umožnění lidem, aby poznali Boha a stali se s ním jedno právě a pouze jen skrze něho – Syna Božího. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (J 3,16)
Závěrem této vybrané pasáže se dotýkáme tématu spasení, kterého můžeme dosáhnout pouze skrze Syna. Neb světlo sestoupilo z nebe, aby spasilo svět, a pouze ti, kdo jsou obnoveni Duchem, toto světlo rozpoznají a vstoupí do království Božího.
Kateřina Kašparová
S těmito nadějeplnými slovy se k tobě, Bože, obracíme ve svých modlitbách
a prosíme tě o naplnění našich srdcí tvým Duchem svatým,
o stálost naší víry, tak abychom v Duchu tvém
procházeli našimi životy. Amen.
