Meditace je cesta z hlavy do srdce. Hledal jsem v křesťanské tradici něco, co by mi prohloubilo zkušenost, a přitom bylo ekumenické. Našel jsem spojení me­ditace a křesťanství, popisuje svou cestu k meditaci farář CČSH v Děčíně a ústecký vikář Vladimír Volráb. Krom vlastní du­chovní a meditační praxe vede také če­skou pobočku Světového společenství pro křesťanskou meditaci.

Co je a co dělá Světové společenství pro křesťanskou meditaci, jehož jste předse­dou?

Světové společenství pro křesťanskou me­ditaci (anglická zkratka je WCCM, an­glické webové stránky www.wccm.org) je celosvětová ekumenická komunita lidí meditující podle tradice Johna Maina, OSB. To znamená, že jako nástroj k ote­vření se přítomnému okamžiku používá repetitivní opakování modlitebního slova (mantry, chcete-li). Já jsem předseda jen české pobočky, ale WCCM je aktivní téměř ve 100 zemích světa. Posláním na­šeho společenství je přinášet kontempla­tivní rozměr nejen do církví, ale také učíme meditaci děti, vězně nebo závislé. Zkoumáme, jak meditační praxe může být nápomocna v našem raněném světě a společnosti. Ať už v otázkách životního pro­středí, politiky nebo třeba sociální spra­vedlnosti.

Meditace je spojená spíše s buddhismem než s křesťanstvím. Proč by měl křesťan meditovat, je to spíše kvůli zdravotním účinkům nebo tam může být i spirituální aspekt?

Různé formy meditace jsou součástí všech náboženských směrů a filosofií. Je pravda, že si ji spíše představíme v souvislosti s náboženstvími východu, ale v křesťanském prostředí se objevuje nejpozději ve spiritualitě pouštních otců a matek, kteří se ve čtvrtém století našeho letopočtu uchylovali do egyptské pouště. Jejich praxe „Ježí­šovy modlitby“ se docho­vala jak ve východním, tak západním křesťanství. Na východě byla a je tradice kontemplace bohatší, na západě se medi­tační praxe přesunula hlavně do klášterů. Naštěstí byla ve dvacátém století znovu­objevena a získala na popularitě i mezi laiky, kteří ji zařazují do každodenní praxe. Tím se přesouvám k druhé části otázky – křesťan je zván meditovat, aby vstoupil do zkušenosti s Bohem. Odložil své představy a konstrukty a vystavil se jeho Duchu, který, jak věříme, sídlí v na­šich srdcích (1 K 3,16) a je naším nejhlub­ším pramenem. I když přináší měřitelné zdravotní benefity (snížení stresu, lepší spánek, úpravu krevního tlaku), tak pro nás je to spirituální cesta. Meditace je, symbo­licky viděno, cesta z hlavy do srdce.

Na webu krestanskameditace.cz je jedno­duchý návod, jak meditovat. Lze se to kvalitně naučit i sám nebo doporučujete meditační skupiny?

Naučit se meditovat je velice jednoduché, to lze i podle knihy nebo návodu na uve­dených stránkách, ale není snadné vytrvat v pravidelné praxi. Malé skupinky sdru­žující zájemce o společnou meditaci mohou být nápomocné v disciplíně, mohou prospěšně podpořit individuální úsilí na cestě kontemplace. V covidové době se také rozšířil feno­mén online meditačních skupinek, ta česká se schází každé pondělí.

Co se na meditačních sku­pinách odehrává?

Jádro je vždy stejné, 20 až 30 minut meditace v tichu. V některých skupinkách se čte před nebo po meditaci krátký duchovní text z kon­templativní tradice, Písma, někdy se při­dávají modlitby nebo píseň. Pokud někdo přichází poprvé, vedoucí skupinky mu krátce vysvětlí, jakou zaujmout pozici těla a podobně. Někde je součástí setkání i krátké sdílení.

V některých klášterech bývají meditační pobyty. Je to rozšířené i v Česku?

Bývají, i když v České republice jsou to spíš aktivity různých skupin, jako je ta naše, spíše než jednotlivých řádů. My pra­videlně jezdíme na meditační ústraní do bývalého kapucínského kláštera v Mni­chově Hradišti a také máme výbornou dlouholetou spolupráci s klášterem Brou­mov, kde probíhají pravidelné víkendové úvody do křesťanské meditace.

Dá se říci, které církve jsou v oblasti křes­ťanské meditace aktivní? Je to ekume­nická záležitost? Čerpáte ze zkušeností třeba i jiných náboženství?

Jak jsem uvedl, jsme ekumenickým spo­lečenstvím, které zve ale k meditaci i lidi, kteří se nijak nábožensky neidentifikují. Byť tradice naší praxe je ovlivněna bene­diktýnskou spiritualitou, je skutečně ote­vřena všem. Aktivita, tzn. zapojení kontemplativní dimenze různých církví, se liší přirozeně geograficky, a tak v anglicky mluvících zemích najdete nejvíce aktivit v církvích římskokatolické a anglikánské, na severu Evropy jsou to luterské církve a na východě pravoslavní apod. Někde jsou ve velké míře zapojeni jedinci mimo organizované církve. Co se týká jiných náboženství, vidíme tam silný zdroj inspi­race, byť jsme věrni tradici své. Každé náboženství má kontemplativní jádro, tra­dici ticha, která si je v mnohém podobná. Je obohacující si číst islámského mystika Rúmího, zalistovat v indických upaniša­dách nebo v buddhistických textech.

Kolik lidí v Česku se křesťanské meditaci věnuje? Jak je to rozšířený trend ve světě?

Podle mých odhadů a podle návštěvnosti různých akcí, které jsme pořádali, je v naší republice několik stovek lidí vě­nujících se křesťanské meditaci, řek­něme do 500 lidí. WCCM celosvětově má zhruba 400 tisíc příznivců. Nejsme však jediní, kdo učí a praktikují křesťan­skou meditaci, jsou zde ještě skupiny ovlivněné spiritualitou Richarda Rohra, Thomase Keatinga a dalších.

Jak dlouho se vy osobně meditaci věnu­jete? Co vám to dalo?

Já jsem začal meditovat dřív, než jsem se stal křesťanem. Od svých zhruba sedmnácti let jsem byl praktikujícím zen bud­dhistou v korejské zenové škole Kwan Um. Myslím, že zkušenost ticha mi pak jasněji otevřela biblický narativ, se kte­rým jsem se setkal až později. Když jsem začal studovat teologii a stal se ná­sledně kazatelem naší církve, zkušenost ticha mi začala chybět. Hledal jsem v křesťanské tradici něco, co by mi pro­hloubilo zkušenost a bylo ekumenické, až jsem se dostal ke knize Johna Maina. Tam jsem našel, co jsem hledal, inklusivní spojení meditace a křesťan­ství. To bylo asi před 17 lety. A co mi to dalo? Údajně se takto někdo zep­tal Buddhy po jeho osví­cení. Odpověděl, že mu meditace nic nedala, ale mnohé vzala. Tak to cítím i ve svém životě. Přicházím o své před­stavy a dotýkám se skutečnosti.

Když chci s křesťanskou meditací začít a nevím moc jak, co byste doporučil?

Dá se dobře začít s knihou Křesťanská meditace od Laurence Freemana, která vyšla v nakladatelství Vyšehrad, pří­padně se podívat na web či zavítat do malé skupinky. Jak jsem říkal, je to jed­noduché, člověk musí spíš mít chuť a odvahu se do ticha ponořit a sám si zhodnotit, jestli mu to dává smysl.

Ptala se Tereza Zavadilová

Přehled publikovaných článků

Události

Žádné události

Nejčtenější