Patriarcha

Hlasy svědků o Boží lásce

Když hovoříme o lidech ve spojitosti s jejich vztahem k Bohu, tak jsou označováni buď jako věřící nebo jako nevěřící. Za kritérium naší náboženské víry je považováno, zda věříme v „někoho“ či „něco“, co je nad námi, nebo ničemu takovému nevěříme. Víra a její pochopení je v naší době velmi rozmanité a někdy se stává velmi obtížně rozpoznatelné, kdo je vlastně věřící a kdo věřící není. Tím skutečným kritériem křesťanství a jeho rozpoznatelným znakem v každé době je však láska.

Hus a Komenský – dva Kristovi svědci v našem národě

Betlémská kaple v Praze je místem, které je spojeno s Janem Husem a jeho věhlasným kazatelským působením. Ale toto místo navštívil i mladý Jan Amos Komenský v roce 1614, když přišel do Prahy. Tehdy byla Betlémská kaple po vydání Rudolfova majestátu v roce 1609 svěřena univerzitou Jednotě bratrské. Kázal zde Jan Cyril, bratrský senior. Komenský měl později jeho dceru Dorotu za manželku.

Vztah ke světu a duchovní zkušenost Jana Amose Komenského

Z hlediska dalšího životního putování bylo období studií a kazatelské a učitelské působení Jana Amose Komenského na Moravě téměř idylické. Pro Komenského však nastalo období těžkých zkoušek. Do jeho života bolestně zasáhly události třicetileté války – zdrcující porážka stavů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620 a následně politické a náboženské změny, kdy bylo v Českých zemích pod vládou Habsburků povoleno pouze římskokatolické vyznání.

Jak Komenský vychovával vlastního syna

„Mám syna sedmnáctiletého, mladíka ne špatných vloh…“, takto psal Jan Amos Komenský v dopise z Amsterodamu v roce 1664 o svém synovi Danielovi. Daniel (1646-1692) byl synem Komenského z druhého manželství s Marií Dorotou Cyrilovou, která zemřela roku 1648 v Lešně. Tehdy byly Danielovi dva roky. Měl ještě tři starší sestry. Výchova jediného syna a nejmladšího z dětí ležela Komenskému na srdci a snažil se mu poskytnout dobré vzdělání. Přál si, aby jeho syn byl duchovním, a tomu odpovídalo i zaměření a obsah jeho studia.

Neztrácejme ze zřetele postavy z počátků českého křesťanství

Článek do Českého zápasu

I když se náš zájem v Církvi československé husitské soustřeďuje předně na dobu české reformace a osobnosti s ní spjaté, nelze ztrácet ze zřetele ani období před Janem Husem a husitstvím. Jedná se o samotné počátky formování české kultury a státního útvaru, které měly spojitost s šířením křesťanství.

Komenského dopis mladému bratrskému kazateli

Jan Amos Komenský se stal proslulým a zkušeným pedagogem, ale jako duchovní a biskup Jednoty bratrské byl také pastýřem, který se vyznačoval osobním vztahem, vnímavostí i moudrostí. Jeho konkrétní pastorační přístupy se odkrývají zvláště v dopisech, které psal různým adresátům – sborům i jednotlivcům. Takovým pastoračně nabádavým dopisem je list psaný v roce 1649 z Lešna mladému bratrskému kazateli Petru Sekuriovi, který působil v Lednici v horních Uhrách na území dnešního Slovenska poblíž moravských hranic.

Jan Amos Komenský – svědek Kristův a představitel univerzální reformace

Jan Hus a Jan Amos Komenský – i přes odlišnost životního příběhu a údělu a časovou vzdálenost dvou set let – mají k sobě velmi blízko. Spojuje je silná a odhodlaná touha i pevné úsilí po obnově a nápravě křesťanství a společnosti jejich doby. První z nich položil základy programu reformy křesťanské církve v Čechách a druhý tento program dovršuje v univerzálním celosvětovém kontextu jako pozoruhodný projekt všeobecné nápravy lidstva.

Duchovní správa nově promýšlena

Tématem říjnového semináře konaného v Praze 6 – Dejvicích se stala „Duchovní správa v proměnách doby.“ Seminář byl určen pro faráře, duchovní, kazatele, pastorační pracovníky a další zájemce.

Pojem „duchovní správa“ se vztahuje k vlastnímu poslání církve, které má duchovní, náboženskou a pastorační povahu a má vazbu na Ježíše Krista a jeho autoritu a činnost Učitele, Kněze a Pastýře. „Duchovní správa“ se neztotožňuje se „správou církve“ v obecném a nejširším významu, neboť do správy církve náleží záležitosti personální, organizačně právní, hospodářské i kázeňské, jako je kárné řízení.

Hodnota svobody a cesta nenásilí podle J. A. Komenského

Jak velký význam dával Jan Amos Komenský právě svobodě, dokládá i tento jeho výrok: „Svoboda, tvrdím, je nejskvělejší lidský statek, stvořená spolu s člověkem a od něho neodlučitelná, pokud není souzeno člověku zahynout.“ Pro svobodu náboženskou i politickou dokázal Komenský odejít ze své vlasti i do exilu. O svobodu se nasazoval svými diplomatickými kontakty a jednáním v zahraničí. A tuto svobodu jako „návrat věcí tvých, ó lidé český“ vložil do svého Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské jako nadčasové proroctví posilující náš národ a vlast vždy v časech útlaku a období totalitních režimů.

K charakteristickým rysům Komenského pedagogiky

V pedagogickém myšlení Jana Amose Komenského je významná aktivita překonávání zmatku zla v labyrintu světa právě výchovou. Komenský vysoce oceňuje vzdělání a od počátku se zabýval myšlenkami na obnovu škol a zlepšení výuky.

Představení nové publikace o J. A. Komenském a jeho odkazu v CČSH

Nově vydaná publikace přináší hlubší a ucelenější vhled, jak byla reflektována osobnost a dílo J. A. Komenského v Církvi československé husitské po dobu sta let.  Zájem o Komenského osobnost a dílo se projevoval v práci historiků a teologů. S jeho pedagogickými přístupy se setkáváme ve výchovném úsilí naší církve, kdy zvláště v počátcích byla spatřována důležitost vyučování dětí. J. A. Komenský jako svědek víry záhy získal spolu s Janem Husem své místo v liturgickém životě církve, kdy byl připomínán a slaven památný den v březnu a listopadu.

Betlémské dítě uprostřed přírody a Božího stvoření

Příběh o narození a příchodu Ježíše jako věčného Božího Syna v lidské podobě má zvěstnou souvislost s příběhem o Adamovi v rajské zahradě a jeho neposlušnosti, kterou tento ráj ztratil (Gn 3). Ježíš jako nový Adam (1 K 15,45), poslušný svého Otce, nám lidem opět ztracený ráj navrací a ukazuje nám k němu cestu (Ř 5,19).

K počátku nového roku 2023

Rok, který jsme prožívali, nebyl pro nás zrovna snadný ani ve společnosti ani v církvi, a k nejbližší budoucnosti nevzhlížíme zrovna s laciným pozitivním a optimistickým výhledem.

Máme za sebou zvláštní roky pandemie, která ovlivnila náš život a mnohé naše lidské plánování a aktivity obrátila jiným směrem. Zkušenost již řadu měsíců trvající drsné a kruté války nedaleko od nás v Evropě poznamenává náš pohled na současný svět.

Církev jako organizace a autorita Ducha Kristova

Organizace a instituce je součástí každé lidské společnosti a lidského seskupení, aby mohlo existovat a fungovat, potřebuje organizovanost a instituční prvky. Instituční prvky jsou nezbytné i pro církev žijící a působící v tomto světě. Mohou se vyskytovat tendence popírat smysluplnost organizace a hledat jiný model církve jako určitého zájmového seskupení. Zájmové společenství je sice zábavnější a kolegiálnější, ale na druhé straně lidé v něm pociťují menší odpovědnost.

K osobnosti význačného katolického teologa a papeže Benedikta XVI.

Poslední den roku 2022 zemřel emeritní papež Benedikt XVI. Při novoroční ekumenické bohoslužbě dne 1. 1. 2023 v Červeném kostele v Brně jsme si v modlitbě s respektem připomínali tuto osobnost křesťanství 20. a 21. století.

Papež Benedikt XVI., německé národnosti, občanským jménem Josef Ratzinger patřil k význačným katolickým teologům. Působil jako profesor dogmatické teologie na německých univerzitách, účastnil se jako poradce II. vatikánského koncilu v letech 1962-1965 a od roku 1981 byl prefektem Kongregace pro nauku víry.

Prof. A. Molnár na Husově fakultě - 100 let od jeho narození

Prof. Amedeo Molnár (24. 1. 1923 - 31. 1. 1990) byl široce respektovaným církevním historikem a teologem, který přednášel na tehdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze a na valdenské teologické fakultě v Římě.

Předání Bible národu – odkaz Blahoslava a Komenského

Na pomníku Jana Blahoslava v Přerově od umělce Františka Bílka nás upoutá na první pohled „kniha v rukou“. Touto kni­hou je Bible – Písmo svaté, které je stře­dem celého pomníku. V tomto gestu předání Knihy knih je shrnut a obsažen celý zásadní a nadčasový odkaz Jednoty bratrské pro náš národ.

Mravnost, politika a vzdělání v pohledu Masaryka

Pro filozofa a prezidenta T. G. Masaryka je charakteristický důraz kladený na mravnost, politickou angažovanost a vzdělání. Dokládá to i úryvek z jeho spisu Ideály humanitní z roku 1901: „Mravnost je založena na citu.Ale není každý cit pravý, pěkný, a protože mravnost na citu je založena, neodporuje proto rozumu. Hledejme vzdělání; právě proto, že cit je slepý, musíme citu svítit rozumem. Vzdělání hledejme praktické, ale také všeobecné a filozofické.