Před rokem 2015 byl Jan Hus tak trochu v naší společnosti zapomínaný. V roce 2015 se však o tuto osobnost projevil velmi intenzívní zájem a uskutečnilo se velké množství projektů a akcí u nás i v zahraničí.
Jubileum se stalo dokladem toho, že Hus není zapomenut, ale má nám stále co říct. Pro nás, kteří jsme se aktivně na 600. jubileu podíleli, bylo cennou zkušeností, že postava českého reformátora nebyla sporným a konfrontačním tématem, ale naopak měla charakter sjednocující a sbližující různé lidi, církve i národy.
Rok 2016 se stal příležitostí k tomu, abychom si přiblížili Mistra Jeronýma Pražského, který byl vždy v pozadí Betlémského kazatele. Vynikla jeho intelektuální svobodomyslnost jako laika, oproti knězi a náročnému kazateli Husovi. Ale i on skončil na kostnické hranici a záhy se stal v utrakvistické církvi jako Hus uctívaným mučedníkem, který položil život za Kristovu pravdu. Rok 2017 byl rokem 500. výročí reformace, kterému se věnovali evangelíci v Německu a dalších zemích. Reformace pojatá jako široké hnutí ukázala, že v ní Hus, ale i husité a Jednota bratrská, zaujímají důležité místo a jedná se o nepominutelnou součást evropských či světových dějin. Byla věnována pozornost vztahu Luthera k Husovi, kdy německý reformátor velmi kladně Husa ocenil. Rok 2018 byl 100. výročím našeho novodobého státu a mohli jsme si uvědomit, jak Hus je spojen s naší státností. Dokládá to Masarykův projev o Husovi proslovený v Ženevě 6. července roku 1915, kterým se vymezil proti Habsburkům, a také živá husitská tradice rozšířená mezi našimi legionáři na frontách první světové války. Z tohoto stručného přehledu je zřejmé, že Hus nebyl záležitostí jen roku 2015, ale jeho odkaz se ukazuje aktuální vždy v nových souvislostech.
Kdo udržuje Husovu památku? Jsou to jednak historici, odborníci na středověk. Stále se prohlubuje poznání o Husovi, jeho díle i době, které umožňuje svobodné bádání nezatížené ideologickým omezováním. Husovu památku udržují dále křesťanské církve, které se hlásí přímo k dědictví české reformace. Jsou to zejména Českobratrská církev evangelická, Církev bratrská a naše Církev československá husitská, která má Husovo jméno přímo v názvu. Ale i Církev římskokatolická věnuje Husovi pozornost, jak je to zřejmé na teologicky zaměřených publikacích prof. Ctirada Václava Pospíšila. A Husova památka se dále udržuje v místech, která mají vztažnost k jeho životu a působení a k historickým událostem či tradici. Takovým důležitým místem je i město Husinec u Prachatic.
Čím může být pro nás Hus aktuální dnes? Poznat Husovo myšlení a názory není snadné. Oslovuje nás silně jeho dramatický životní příběh, ale jeho názory zůstávají zastřeny středověkým způsobem myšlení a vyjadřování. Byly sestaveny sbírky citátů a úryvky z jeho spisů a dopisů, které nám mohou Husa srozumitelně přiblížit. Užitečné jsou i převody do současné češtiny jako je kniha citátů od Davida Louly nebo Husovy listy. Jednotlivé myšlenky nás mohou oslovit a zaujmout a jsou snadnější cestou k Husovi než pro začátek číst celé jeho spisy. Kdo se orientuje v Bibli, má výhodu, neboť Hus často Písmo cituje a odkazuje na něj. Hus jako středověký vzdělanec a kazatel se věnuje tématům náboženským a vychází ze základů křesťanské věrouky. Řeší však také sporné otázky, týkající se církve jeho doby, a právě tyto názory na podobu církve ho přivedly na kostnickou hranici. Jako kazatel v lidovém jazyce se vyjadřoval k různým tématům společenským a zaměřoval se na otázky běžného života tehdejších lidí. Jeho křesťanství je praktické, dotýká se každodenního života a vztahů mezi lidmi. Víra podle Husa má být spojena s láskou. Jen tak je to živá víra. Ve spise výklad víry Hus píše: „Víra, která je oživená láskou, vede člověka, aby miloval Boha, činil dobro, trpělivě snášel potíže, a miloval svého bližního jako sám sebe“ (Výklad víry, 8. kapitola). Hus se snažil Ježíšovo učení převést do běžného života. Sám v tom šel příkladem. Snažil se uplatňovat zásady – přemáhat zlo dobrem, řídit se zákonem lásky a projevovat účinnou solidaritu vůči strádajícím. To je Husovo poselství praktického křesťanství, které zůstává aktuální i pro naši současnost.
