Rok, který jsme prožívali, nebyl pro nás zrovna snadný ani ve společnosti ani v církvi, a k nejbližší budoucnosti nevzhlížíme zrovna s laciným pozitivním a optimistickým výhledem.
Máme za sebou zvláštní roky pandemie, která ovlivnila náš život a mnohé naše lidské plánování a aktivity obrátila jiným směrem. Zkušenost již řadu měsíců trvající drsné a kruté války nedaleko od nás v Evropě poznamenává náš pohled na současný svět.
Válka není jen možnost, ale realita, na kterou musíme reagovat jako stát posílením obrany, ale i vytrvalou sociální pomocí těm, které válka neblahým způsobem postihuje a bere jim vše, co patřilo dříve k jejich běžnému životu. Navíc se nás citelně dotýkají ekonomické problémy a zdražování energií i ostatních životních potřeb, některé občany to zasahuje zásadním způsobem. S hospodářskou krizí jsou spojeny rostoucí obavy ze stupňujícího se neklidu ve společnosti.
V novém roce se uskuteční volba prezidenta České republiky. Současná kampaň kandidátů vyústí v rozhodnutí nás občanů o tom, kdo se stane novým prezidentem našeho státu. Přejeme si, aby reprezentoval náš stát navenek, ale přispíval i dovnitř naší společnosti svými politicky moudrými rozhodnutími i lidsky věrohodným přístupem a projevy k jejímu stmelení, propojení a soudržnosti. Chceme, aby ti, kteří nás zastupují ve veřejných funkcích, byli dokonalými lidmi. Máme však mít takové vysoké nároky také na sebe. Přijetí odpovědnosti je vždycky obtížnější než se nejmenší odpovědnosti vyhýbat, a přitom ze závětří vše kritizovat.
Náš život v čase zkoušky a krize, jaké přináší tato doba, přestává být povrchním, zaměřeným jen na vnější efekt, a zbavuje nás iluzí, že vše se stále musí vyvíjet jen k lepšímu a že určitý komfort je samozřejmostí. Může to pro nás znamenat, že si znovu uvědomujeme skutečné a základní hodnoty, které jsou opravdu potřebné k našemu životu, ale i pro druhé. Nadbytek může činit člověka lhostejným, ale nedostatek zase nespokojeným a reptajícím (srov. Př 30,8-9). Tato doba prověřuje naši důvěru v Hospodina (Ž 31,5), naši víru v Krista (J 14,1), která nemá být pasivitou, ale je to víra činná, aktivní, projevující se skutky a prospěšným jednáním (Tt 3,8). Každá i třeba drobná pozitivní věc, o niž usilujeme a kterou dokážeme uskutečnit, má svoji důležitost a dosah.
Jako křesťané tedy nemáme do nového roku hledět jen s obavami, i když je s druhými sdílíme, ale s vírou, dobrými předsevzetími a nadějí opřenou o Boha. Ať již nový rok přinese cokoliv, máme vidět očima víry Boží divy, žít v důvěře v Boží starostlivost a prozřetelnost a nenechat se ničím zbavit naší dobré naděje.
