Když jsme na začátku února vyrazili na cestu po Thajsku, neměli jsme ponětí, co všechno nás na této pouti potká. Naše kroky započaly v hlavním městě Bangkoku, naše očekávání byla zcela jiná než realita.

Čekali jsme spíše moderní město s velkým množ­stvím mrakodrapů, kde se nachází pár vý­znamných watů (označení pro specifický druh kláštera nebo chrámu v Thajsku). Ve skutečnosti se zde nachází mnoho chrámů na každém rohu, některé z nich turisticky hojně navštěvované, jiné turisty zcela ne­objevené a možná i o to krásnější.

V poslední době je křesťanům často vyčí­táno, že se z kostelů a chrámů stala muzea, tomu se waty v Thajsku vůbec ne- podobají. Navzdory velké návštěvnosti tu­ristů se Thajci na posvátných místech modlí, v každém z nich pobývají mniši a o místa pečují se značnou úctou a poko­rou. Je vidět, že jejich posvátná místa žijí a slouží ke svému zamýšlenému účelu. Mimo návštěvu watů Thajci budují i své vlastní oltáře u sebe doma, u nichž se pra­videlně modlí, je zde tedy i velmi rozšířená domácí, osobní zbožnost.

(Zajímavá je zvláštní úcta k mnišství, stejně jako v našem MHD máme vyhrazená místa pro lidi starší, těhotné ženy a děti, v Thajsku k těmto jmenovaným přidávají i prioritní místa pro mnichy. Bylo úsměvné si představit, jak by to vypadalo a fungo­valo u nás v ČR, kdybychom měli vyhra­zená místa pro faráře a farářky.)

Po návštěvě hlavního města jsme přeletěli dále na jih země. Bylo zajímavé, jak se zde náboženství začalo měnit. V oblasti Phuket, kam jsme z Bangkoku přiletěli, vý­razně stoupl podíl muslimské populace, která zde tvoří zhruba polovinu obyvatel a čím dále na jih jsme se přesouvali, tím více muslimů přibývalo.

Nejvíce muslimské místo, které jsme nav­štívili, byl ostrov Lanta. Islám zde měl však jinou podobu, než si mnozí představí. Ženy nosily hidžáb, některé i nikáb, ale zároveň běžně pracovaly v obchodech, restaura­cích a cestovních kancelářích. Nebyla zde znatelná žádná mužská nadřazenost.

Mimo buddhismus a islám jsme se zde i ve velmi malé míře setkali s křesťan­stvím (v Thajsku křesťanství vyznává při­bližně 1,17% populace). Při naší cestě jsme navštívili jeden křesťanský kostel ve městě Kanchanaburi, kde se nachází známý most přes řeku Kwai. Zdejší kostel je vystaven na památku padlým zajatým vojákům, kteří se podíleli na výstavbě Železnice smrti za japonské okupace během druhé světové války.

Největší duchovní zážitek nás ale čekal až skoro na samém konci naší cesty. Byla to návštěva Wat Niwet Thammaprawat, který se nacházel na okraji města Ayu­thaya severně od Bangkoku. Tento wat však nebyl kla­sicky vypadajícím buddhis­tickým chrámem, vypadal jako nám známý novogo­tický kostel. Wat Niwet na­vrhl italský architekt Joa- chim Grasi, kterého si po­zval thajský král Rama V. Touto stavbou se Thajsko, tehdy ještě pod názvem Siam, chtělo přiblížit zá­padní kultuře, kterou král poznal na svých cestách. Stavba z roku 1878 nám do­slova vyrazila dech, zvenčí i zevnitř vypadala jako kos­tel, místo Ježíše Krista však na oltáři seděl Buddha. Místo mělo velmi silnou atmosféru, dovedlo nás k pokoře a jis­tému uvědomění, jak se thajští buddhisté nebáli propojit naši kulturu a víru dohro­mady s tou jejich. Tato stavba je vyobra­zením toho, že náboženství se vzájemně od sebe mohou obohatit a mají se co na­učit. Ač se nemusí shodovat věroučně, nemusí to znamenat, že by si měla být úplně cizí.

Anna Zuzánková a Václav Opatrný
náboženská obec Vrchlabí a náboženská obec Praha-Vinohrady

Vyobrazení: Wat Niwet Thammaprawat

Přehled publikovaných článků

Události

Žádné události

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše