Písmo svaté bylo pro Jana Amose Komenského zvláště silnou inspirací v tvorbě jeho útěšných a pastoračně zaměřených spisů, avšak i v případě Obecné porady a Didaktiky a jeho dalšího rozsáhlého, hlubokého i literárně hodnotného díla.

Přístupem k Bibli u Komenského se zabývali teologové Amedeo Molnár, Pavel Filipi, Ján Liguš a další. Podrobně se tomuto tématu – se zaměřením na české spisy – věnuje komeniolog Tomáš Havelka v publikaci Skrytý tajemství Božích poklad. Biblické citace v českých spisech Jana Amose Komenského (vyd. Nakladatelství Lidové noviny v roce 2019). Podle jeho výzkumu digitální metodou a statistického zjištění se v Komenského spisech nejčastěji vyskytují citace z Knihy žalmů a z prorockých knih, zejména z Izajáše, z evangelií je to Matoušovo evangelium a Janovo evangelium. Z Pavlových epištol cituje Komenský častěji list Římanům a 1. list do Korintu. V jeho spisech se vyskytují i citace z apokryfních spisů – Knihy moudrosti a Sírachovce. Svůj „eschatologický optimismus“ tento bratrský bohoslovec a univerzální všenápravce čerpá z knihy Zjevení Janovo – z vizí vítězného Beránka – Ježíše Krista.

Pro Komenského myšlení je charakteristické poznání Božího světla čerpané z trojího pramene – ze světa, z lidského nitra a z Písma svatého. Toto trojí poznání smysly, rozumem a vírou se navzájem doplňuje. I pro poznání ze světa jako Božího stvoření a z nitra člověka v podobě svědomí však Komenský užívá biblickou argumentaci, konkrétně z listu apoštola Pavla Římanům a ze Žalmů. Je tomu tak ve Stručném nástinu Porady z roku 1641 (Vybrané spisy J. A. K, III. sv., s. 185-186).

Biblickým zdůvodněním pro poznání světa z přírody jako Božího stvoření je výpověď apoštola Pavla z 1. kapitoly listu Římanům (Ř 1,20) a Žalm 19 (Ž 19,2). Jako biblický doklad pro lidské svědomí užívá Komenský také Pavlovu výpověď z listu Římanům, tentokrát z 2. kapitoly (Ř 2,14-15). Pro třetí zdroj, Boží zákon, odkazuje na Žalm 19 a na Žalm 119, který měl Komenský zvláště oblíben.

Ve své vizi budoucí všeobecné obnovy světa jako věku osvícení a pokoje vycházel Komenský z vizí a zaslíbení biblických proroků, zvláště z proroka Izajáše, ale i jiných míst Bible. Na základě těchto biblických výpovědí Komenský očekával věk osvícení (Iz 11,9; Iz 54,13) a věk pokoje a míru (Iz 2,4), jak to vyjádřil ve svém Stručném nástinu Porady. Osvícení neboli správné poznání je předpokladem pokoje a míru, neboť bez skutečného poznání dobra se opravdový mír v lidstvu nedostaví.

Křesťanská eschatologie spojovaná s představami chiliasmu tvořila součást osnovy Komenského teologie dějin a posilovala naléhavost všenápravných snah. Komenský žil vizí budoucnosti, která je spojena s Kristovou nápravou a obnovou porušeného a Bohu vzdáleného světa. Světový chaos bude uveden do pořádku a navrácen ke svému prvotnímu záměru. Svět bude podroben Bohu. Inspirací mu byl zřejmě i text z 1. listu apoštola Pavla křesťanům do Korintu (1 K 1,15-24), který cituje v Obecné poradě (Obecná porada II., s. 442). Je zde dosvědčeno, že Kristus odevzdá vládu Bohu svému Otci a Bůh se stane „ve všem vším“ (omnia in omnibus).

Bible a její poselství má pro Komenského zásadní význam jak v případě Obecné porady o nápravě věcí lidských, tak také v jeho Didaktice. Komenský jako pedagog a teolog je neoddělitelný (O. Funda). Na samém konci Amsterodamského čtyřdílného vydání souboru didaktických spisů Opera didactica omnia z let 1657-1658 se nachází rozsahem krátké pojednání s názvem Idea didaktiky podle věčných tajemství. Je uvedeno textem z Janova evangelia (Jan 5,19-20). Tento biblický text na první pohled nemá nějaké zřejmé výchovné a didaktické motivy, na rozdíl od jiných biblických textů, které Komenský častěji ve výchovně zaměřených spisech užívá. Přesto jej Komenský klade za základ výchovy, jejíž pravá podoba vyplývá z Božího tajemství. „Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn. Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu VŠECKO, co sám činí...“ Vztah Otce a Syna je Komenským viděn jako výchozí základ výchovy a vzájemného vztahu vychovatele a vychovávaného. Pozemská škola se má podobat nebeské. V tomto biblickém svědectví je obsažen jak důležitý příklad vychovávajícího, tak vztah lásky k vychovávanému i způsob výuky jako „předvedení“ či „ukazování“, a zaměření výchovy na skutky, činění, konání. Komenský v biblickém textu velkým písmem zdůrazňuje „všecko“, jako výchovné uvedení do „všeho“. To koresponduje s názvem celého díla i Komenského pedagogickou zásadou „omnia omnes omnina“ (všechno všem všestranně). Důležitost tohoto biblického motta v samém závěru jeho didaktických spisů podtrhuje charakter Janova evangelia s hlubokým duchovním smyslem, kterého si Komenský pro tento jeho charakter velice cenil.

Jak Komenského spiritualita, tak i jeho všenáprava a pedagogika jsou inspirovány Biblí. Jejímu poselství Komenský s pokornou vírou a otevřenou myslí naslouchal a předával je svým kázáním, svými četnými spisy a duchovně bohatou literární tvorbou.

Tomáš Butta

Vyobrazení: Boží symbolika v učebnici Orbis pictus. Ilustrace z knihy T. Butty Za světlem moudrosti s J. A. Komenským

Přehled publikovaných článků

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše