Církev československá od svého vzniku v roce 1920 pojmenovávala často své chrámy, sbory a modlitebny po velkých osobnostech české reformace. Předně to byl Jan Hus, jehož jméno dostal jako první chrám Mistra Jana Husa v Uherském Brodě otevřený už v prosinci 1920.
A následovala řada novostaveb, z nichž ta nejstarší, Husův dům v Hořelici (Rudné), si letos v listopadu připomene 100. výročí vzniku. K českým reformátorům, jejichž jména se, byť v menší míře, v názvech bohoslužebných míst církve uplatňovala, patří též osobnost biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava. V historii CČSH najdeme tři sbory po něm pojmenované, všechny na biskupově domovské Moravě: v Přerově, Morkovicích a Dolních Kounicích.
Náboženská obec v Blahoslavově rodném Přerově získala v roce 1926 pozemek ke stavbě sboru na rohu Kojetínské a Škodovy ulice nedaleko evangelického kostela. Až po třech letech se konala slavnost položení základního kamene sboru, který měl ještě nést Husovo jméno, pro finanční těžkosti však stavba nebyla zahájena. Náboženská obec pak v roce 1933 koupila řadový měšťanský dům v Havlíčkově ulici (původně kino Olympia), který upravila k bohoslužebným účelům (1935). Stále se jednalo o jisté provizorium, o čemž svědčí jak to, že sborový dům zůstal nepojmenován, tak plány radikální funkcionalistické přestavby architektů M. Kouřila a F. Kubelky z poválečných let. Ty opět zůstaly z velké části na papíře, dokončena však byla alespoň první etapa otevřená v prosinci 1947 jako sbor Jana Blahoslava. „Přerované, uctěte s námi velkého svého rodáka“, zvala tehdy náboženská obec ke slavnosti vedené moravským biskupem Bohumírem Cigánkem. A jistě nikoliv náhodou se hlavním prvkem výzdoby sboru stal v roce 1951 rozměrný, ze 190 dřevěných desek složený reliéf za stolem Páně s vyobrazením Ježíše rozsévače a biblickým citátem „Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a ostříhají je“ (L 11,28). O návštěvě města, které je spojeno také s osobností J. A. Komenského, pěkně psal redaktor Českého zápasu v roce 1957 v čísle 3: „Proti vchodu do někdy Žerotínského zámku, dnes městského musea, stojí Blahoslavův pomník, dílo Bílkovo; kamsi do oken zámeckých nabízí Blahoslav Písmo, hlavu mírně zvrácenou hledí přes knihu ve vztyčených pažích. U českobratrského sboru stojí pomník Jana Amose, menší než Blahoslavův před zámeckou branou. (…) Sbor českobratrské církve evangelické nese Komenského jméno, sbor naší církve je pojmenován po Janu Blahoslavovi…“
Další sbor J. Blahoslava je v Morkovicích, malém hanáckém městě spojeném dnes se sousedními Slížanami, kde byl Blahoslav roku 1557 zvolen biskupem Jednoty. Církev československá usilovala tu o střechu nad hlavou ještě před oficiálním založením náboženské obce v roce 1940. I zde se nejprve mluvilo o Husově sboru, pro nějž byla zvažována různá místa. Řešení bylo nalezeno dík velkorysosti sestry Tálské, která farnosti věnovala polovinu domu na náměstí. Zde pak byl dle plánů stavitele J. Jenerála ze Zborovic obětavou prací věřících zbudován a v červnu 1953 otevřen úhledný sbor J. Blahoslava.
Třetí sbor toho jména byl v Dolních Kounicích. Součástí této již zaniklé náboženské obce jsou také Ivančice, středisko Jednoty bratrské a biskupské sídlo J. Blahoslava. V ivančickém bratrském areálu se do 90. let nacházela modlitebna CČSH. Vraťme se však do Dolních Kounic, mateřské obce Ivančických. Zde se bohoslužby konaly od roku 1921 v pronajaté kapli zvané Barborka, původně bratrském sboru z roku 1574, přestavěném na kostel (kapli) sv. Fabiána a Šebestiána, po roce 1880 nepoužívaný. Náboženská obec získala Barborku do vlastnictví v roce 1946 a po opravách ji v roce 1953 otevřela jako sbor Jana Blahoslava. Časem se však slábnoucí náboženská obec nedokázala o historický kostel postarat a předala jej městu. Po roce 1992 kapli získala pravoslavná církev a upravila na chrám sv. Barbory.
Marcel Sladkowski
Foto: Návrh arch. M. Kouřila a F. Kubelky na úpravu průčelí sboru Jana Blahoslava v Přerově, 1947. ÚAM CČSH
