Ve starověku byla víra ve hvězdy velmi rozšířená. Mnozí věřili, že život každého člověka probíhá pod vlivem jeho hvězdy. Izrael tuto víru nesdílel. Ani my tuto víru nesdílíme – s jedinou výjimkou. Jedna hvězda má zvláštní význam: betlémská hvězda.

Cestou do Čelákovic jsem se jednou posadil po levici mladé ženy, která studovala nějaký časopis. Obrátila se ke mně: „Pane, pod jakým znamením jste narozený? Nechcete si přečíst horoskop k tomu znamení?“ – „To nemám zapotřebí,“ odvětil jsem. „Můj život je pod ochranou té nejlepší hvězdy, té betlémské.

Když jsem poznal Ježíše, stal se on hvězdou, která mne vede životem. Teď už nepotřebuji horoskop. To je přece jen takový hokus pokus, který nic neznamená.“

Tři muži z daleké země se vydali na cestu a oklikou přes královský dvůr Herodův našli dítě, kvůli němuž, jak věřili, vzplála hvězda. Vzdali mu poctu, přinesli mu dary, dali najevo, že se podrobují jeho panství. Vzdělaní muži klečí před dítětem. Hvězdopravci, mágové – což není astrologie magií? – klečí před živým Bohem. I v tom je smysl Vánoc. Lidé z východu i ze západu, z jihu i ze severu se v těchto dnech sjednocují v tom, že – každý svým způsobem – ve své obci prozpěvují: „Narodil se Kristus Pán.“ To jsou Vánoce.

Mágové z daleké východní země potřebovali hvězdu, která jim ukázala cestu k Dítěti v jeslích, ke Spasiteli světa. I my užíváme hvězdu jako symbol Vánoc.

V našem sboru Ježíše Knížete míru v Suchém Vrbném a ještě za mého farářování u sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí jsme nad jesličky umísťovali plastickou hvězdu, jaké vyrábějí v Jednotě bratrské v Ochranově. Mnozí lidé, zejména v Německu, umísťují hvězdy anebo světla do oken svých příbytků. Nikoliv proto, aby kolemjdoucím dali najevo, že tu bydlí křesťané, že by tím chtěli vyznávat Krista, nýbrž prostě proto, že se jim to líbí.

Řadu let jsme prožili ve znamení hvězdy. Byla rudá. Nepřinesla nám mnoho dobrého. Od nacistického hákového kříže nás pomohla osvobodit i armáda, která měla na svých vozidlech také hvězdu. Ta byla bílá. Obě byly pěticípé.

Existuje ještě jiná hvězda. Ta je šesticípá. Tvoří ji protnutí dvou trojúhelníků. Šesti cípy symbolizuje šest dnů stvoření a uprostřed dokonale vyvážené hvězdy nalézáme střed, symbol dne odpočinutí, dne zvláštního Božího požehnání. Tato hvězda odráží smlouvy uzavřené mezi Bohem a lidmi; Bůh je reprezentován trojúhelníkem směrem dolů k lidem a lidé trojúhelníkem směřujícím vzhůru jako sepjaté ruce těch, kteří v modlitbách upínají svou mysl k Bohu. Magen David, jak je tento hexagram nazván hebrejsky, symbolizuje Ježíše Krista, který vzešel z rodu krále Davida a který o sobě praví: „Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“ (Kraličtí: já jsem kořen a rod Davidův; Zj 22,16)

Jsme připraveni vysvětlit každému, kdo se nás zeptá, co znamenají ty trojice koledníků, které se tu a tam objeví, anebo co znamenají ona tajemná písmena K+M+B+2023 na zárubních některých dveří či jaký význam má hvězda na vlajce státu Izrael?

A nevynechejme při tom ani Heroda, který usiloval o bezživotí Dítěte, ani námahu oněch mužů, spojenou s hledáním, jejich naději a důvěru, že navzdory tak chudobným a primitivním okolnostem to je právě to Dítě, které hledali a v něm naději tohoto světa.

Z myšlenkové dílny Josefa Špaka

Přehled publikovaných článků