V měsíci březnu mají výročí narození dvě význačné postavy našich dějin. Dne 7. března se narodil Tomáš G. Masaryk a dne 28. března Jan Amos Komenský. Komenský a Masaryk žili každý v jiné době, a přesto měli mnoho společného. Oba pocházejí z jižní Moravy – Komenský z Uherského Brodu a Masaryk z Hodonína.
Komenský byl knězem a později biskupem Jednoty bratrské. Tento náboženský myslitel se angažoval v politice. Masaryk byl zase politik, který spatřoval důležitost náboženství v životě člověka i v moderní době.
Oba se vyznačovali osobní zbožností. Komenský uprostřed hrůz a zmatků světě se uchyloval k Bohu do ráje svého srdce a čerpal útěchu z Boha – hlubiny bezpečnosti. Také Masaryk se pravidelně modlil a nechápal svět a dějiny nahodile, nýbrž spoléhal na Boží prozřetelnost.
Komenský zakládal svoji víru na Ježíšovi. Je to zřejmé z jeho dopisů i spisů, včetně jeho spisu Jedno nezbytné, které obsahuje vyznání víry a důvěry v Ježíše Krista, vyslovené v závěru jeho života. A stejně tak i Masaryk vyznal: „Ježíš, ne Caesar.“ To znamená, že má jít o službu druhým, ne o vládnutí, ovládání a zastrašování druhých, nemá vítězit moc a násilí, ale láska a soucit.
Oba také zdůrazňovali humanitu – lidskost. Člověk se má stávat tím, kým ho chce Bůh, který ho stvořil ke svému obrazu. Lidství se má projevovat mravností, vzdělaností, tvořivostí, úctou a úsilím o dobro, spravedlivý řád. Opakem jsou barbarské činy – zabíjení a ničení.
Oba prožívali válku – Komenský třicetiletou, Masaryk první světovou. Obě války byly strašné. Každá válka je strašná. Oba byli zastánci cesty smíření a mírů, ale připouštěli nutnou obranu.
Komenský patřil k těm, kdo opustili svoji vlast z náboženských a politických důvodů a nacházel útočiště, pomoc a podporu v zemích Evropy, které pro něho v té době představovaly místa politické a náboženské svobody. I Masaryk pobýval v exilu a zasazoval se pro svobodný a samostatný stát. Komenský se nikdy do vlasti nevrátil. Zemřel v cizině. Masaryk se do vlasti vrátil. Přijížděl do Prahy vlakem přes jižní Čechy a kolem trati a na nádražích ho vítaly s nadšením a s vděčností zástupy lidí.
Komenský byl mužem širokého vzdělání, stejně tak i Masaryk. Vzděláváním a výchovou chtěli oba napomoci zlepšení poměrů ve světě, ve kterém se projevuje nesnášenlivost, nepřátelství a nenávist.
Jak Komenský, tak i Masaryk měli již za svého života své příznivce i odpůrce. Oba si získali uznání, ocenění, ale oba byli také vystaveni nenávisti a hanobení v době, kdy nastoupily k moci totalitní režimy. Jejich knihy se nesměly číst, jejich jména nebyla připomínána.
Masaryk promýšlel české dějiny. Zajímal se o postavy a myšlení české reformace – o Jana Husa, o Jednotu bratrskou i o Jana Amose Komenského. Jeho viděl jako vrchol české reformace. Píše: „Komenský dovršil reformační úsilí poznáním, že obsahem duchovního života je vedle zbožnosti vzdělání a lidskost, a uložil veškeré výchově, aby byla dílnou lidskosti“ (Hovory s T. G. M., cit s. 220).
V březnu roku 1892 byl Masaryk požádán studenty o přednášku o Komenském v předvečer jeho 300. výročí narozenin. Rakouská vláda tehdy oslavy Komenského ve školách zakázala. Masaryk tuto přednášku vykonal a ve stejném roce vyšla též tiskem. Z přednášky je zřejmé, že se Masaryk hlouběji dílem Komenského zabýval. V přednášce řekl: „Z Komenského máme pochopit, že vzdělanost zabezpečuje národu budoucnost, vzdělanost na základě mravním“ (T. G. Masaryk: J. A. Komenský, 1920, cit. s. 25). Zajímavé je, že Masaryk celou tuto přednášku zakončuje Komenského proroctvím ze spisu Kšaft umírající matky Jednoty bratrské: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvaleného, vláda věcí tvých se k tobě zase navrátí“ (T. G. Masaryk: J. A. Komenský, 1920, cit s. 16). O řadu let později právě tento citát užil Masaryk ve svém projevu, když stanul v čele novodobého samostatného demokratického státu.
O Komenském se někdy hovoří jako o tom, kdo naivně věřil v různá dobová proroctví – Drabíka, Poniatowské, Kottera, která se nakonec nevyplnila. Paradoxně sám Komenský vyslovil proroctví, které se naplnilo na počátku 20. století vznikem našeho novodobého státu, a k němž přispěl svým úsilím Masaryk a mnozí další. Současně toto Komenského proroctví se naplnilo v českých dějinách i v dalších souvislostech v roce 1989 pádem totalitního režimu. „Vláda věcí tvých“ znamená svobodné a demokratické prostředí, jehož stálým nebezpečím a ohrožením je nelidská totalitní moc. Uvědomujeme si, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí a v tomto světě stále probíhá o ně zápas.
Jak Komenský, tak Masaryk, čelili zkouškám a nepřízni doby, avšak hleděli k budoucnosti s nadějí a vírou. Výrok proto začíná slovy: „Věřím i já Bohu“. To bylo krédo Komenského i Masaryka. V dějinách přicházejí někdy velice těžké zkoušky a silné vichry, ale jak Komenský, tak i Masaryk nás odkazují k duchovní jistotě hlubině spásy v Bohu a ke zdroji aktivity a usilování o dobro a pravou lidskost v každém čase.
