Tradičním textem Květné neděle je text o vstupu Ježíše do Jeruzaléma, o jeho cestě vstříc smrti, o které věříme, že je smrtí zástupnou, smrtí vykupující, smrtí dávající naději všem smrtelníkům. V našich sborech čteme nejen tento text, ale také již Kristův pašijový příběh v různých verzích, letos podle evangelia Matoušova, je to tedy mimořádně dlouhé čtení zahrnující tyto perikopy:

Úmluva Jidáše a velekněží, Příprava velikonoční večeře, Označení zrádce, Ustanovení večeře Páně, Rozhovor cestou do Getsemane, Modlitba v Getsemane, Zatčení Ježíšovo, Ježíš před radou, Petrovo zapření, Jidášův konec, Ježíš před Pilátem, Výsměch vojáků, Ukřižování, Ježíšova smrt, Pohřeb Ježíšův.

Ježíš byl milován i nenáviděn, byl přijímán i odmítán, jeho učení bylo nasloucháno i posmíváno nebo ignorováno. Touto cestou jdou i jeho následovníci, cestou milovanosti i nenáviděnosti, přijímání či odmítání, cestou, na které jedni otevírají uši i náruč, druzí se vysmívají či obracejí zády.

Tak jako za zády Ježíše bylo hledáno, jak ho zničit, tak jako v tichosti bylo nalezeno řešení, jak ho dostat před soud, tak jako Ježíš byl zrazen jedním ze svých přátel, tak jako Ježíš zažil bázlivost svých obdivovatelů, kteří ho skutečně milovali, tak jako Ježíš zažíval úřední zbabělost Pilátovu i zbabělost vojáků, kteří si dovolovali na bezbranného odsouzence, tak muži a ženy kráčející ve šlépějích Kristových mnohdy zažívají totéž: nenávist, vytlačování na okraj, perzekuci, věznění i popravy.

Příběh Ježíšova utrpení není ovšem jen archetypickým příběhem lidského utrpení, ale i příběhem o Boží lásce jdoucí na nejzazší mez sestoupení, na sebeobětující se sebeponížení z nezištné lásky.

Z našeho lidského pohledu se zde odehrála křivda, nebetyčná křivda, na svatém člověku, který nikdy nikomu neublížil, který uzdravoval a zastával se opovržených. Ale v tom člověku trpěl Stvořitel vesmíru, tedy ten, který stvořil zázrak lásky nebo možná vtiskl do svého stvoření to nejzákladnější, co je jeho podstatou a co my máme možnost (či povinnost?) odrážet – lásku.

Je to věcí víry, nelze to dokázat, že v Ježíši jednal Bůh sám. Je věcí víry, že láska je to nejzásadnější, co v životě máme. Je věcí víry, že v Kristu a skrze Krista se prolamuje věčnost i do našich životů.

Je věcí víry, že tento příběh nekončí pohřbem muže, Ježíše z Nazareta, že dokonalý život zvítězil nad smrtí a tak i nad všemi, kteří ubližují, nad všemi zlými, nad všemi, kteří strhávají do nicoty všechnu krásu světa. Tu víru a Boha samého oslavíme na den vzkříšení. Je to svátek vysvobození.


Tomáš Novák


Bože, chraň nás,
před naší zbabělostí, před naším strachem, před naší nedověrou, před naší neláskou.
Chraň nás, abychom nebyli těmi, kteří se druhým posmívají, vytlačují je na okraj,
odmítají jim naslouchat, těmi, kteří plivou na druhé za zády jedovatou slinu pomluv.
Kristův sebeobětavý příklad bezmezné lásky ať nás proměňuje
ve skutečné následovníky a naplnitele tvého stvořitelského záměru. Amen

Přehled publikovaných článků

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše