Pro děti do křesťanského časopisu Cesta napsala Jana Krajčiříková a ilustrovala Lucie Krajčiříková.
„Přečti si to, Hynku, a schválně mi řekni, co si o tom myslíš,“ podal biskup Jan Blahoslav svému žáku list. Podle výrazu jeho tváře však Hynek snadno pochopil, že text jeho učitele rozhodně nadšením nenaplnil. Ba naopak, bratr biskup byl velmi roze­zlen.

„Však to ale bylo napsáno před více než padesáti lety,“ pokusil se jej trochu uchlácholit, když mu po něko­lika minutách text vracel. Byl to dopis biskupa Lukáše Pražského mistru Havlovi Žateckému.
„O to vůbec nejde, hochu,“ mávl však rukou biskup Jan. „Teď si přečti, jak někteří současníci!“ položil důraz na poslední slovo, „tento list vykládají a vyvozují z něj, že vlastně vůbec není potřeba studovat, aby se člověk stal dobrým duchovním pastýřem. Ba co víc, prý je to pro Jednotu nebezpečné, mít příliš vzdělané kněze!“

Hynek se pustil do čtení dalšího textu a po chvíli pravil: „Ano, tady to vidím, autor tohoto výkladu Lukáše špatně pochopil.“

„Přesně tak, a víš-li, proč?“ zeptal se vítězoslavně Jan a hned si odpověděl: „Protože neumí pořádně latinsky!“ Biskup se zhluboka nadechl a přeci jen se mu podařilo se uklidnit. „Chlapče, pamatuj si jednu věc, velmi důležitou: vzdělání nikdy nemůže být samo o sobě špatné. Špatný může být člověk, který jej zneužije ke zlému. Ale stejně tak můžeš zneužít i moc. Když je ale někdo nevzdělaný, nic moc dobrého to přinést nemůže. Vezmi si třeba kázání Božího slova. To je jedna ze základních povinností kněze. Samozřejmě, můžeme si říci, že stačí umět číst, aby si člověk přečetl text z Bible. Ale vždyť ani celou Bibli nemáme ještě přeloženou do češtiny, takže dalším nezbytným předpokladem je umět alespoň latin­sky.“

„To je jasné,“ přikývl Hynek.
„No ano, ale teď musíš ten text svým posluchačům vyložit. Stačí k tomu jen spoléhat se na dar Ducha svatého? Vždyť by ti taky lidé vůbec nemuseli rozumět! A ty jako jejich kněz, jako jejich pastýř, neseš zod­povědnost za to, že jim správně předáš a vyložíš to, co si mají z Bible odnést pro svůj život. A to, můj milý, se opravdu bez řádné přípravy, bez studia neobejde!“

Po další chvilce přemýšlení ještě dodal: „Navíc sám Lukáš Pražský byl vzdělaný muž, takže brát si zrovna jeho dopis jako důkaz pro tvrzení, že vzdělání je k ničemu, nebylo příliš moudré,“ zasmál se nad svým poz­natkem.
Biskup Jan se znovu na chvilku za­myslel, poté uchopil psací brk a čistý list papíru a prohlásil: „To nemohu nechat jen tak, musím na to reago­vat. Napíšu, co si o tom myslím, a připojím to k Lukášovu dopisu. Víš, zařadím to do souboru dokumentů k dějinám naší Jednoty, aby si každý mohl přečíst, co o tom soudím, a udělat si názor sám. Co myslíš, je to dobrý nápad?“
„Jistě, pane,“ odpověděl Hynek. „Zřejmě teď budete potřebovat klid na práci, že? Já se tedy vzdálím a budu zatím pilně studovat ten spis otce Augustina, který jste mi včera do­poručil.“

„Jistě, chlapče, to je výborný nápad,“ souhlasil Jan, ale bylo vidět, že je již duchem jinde. „Jistě, jistě, zítra si o tom pohovoříme,“ kýval hlavou, ve které mu však již vznikaly první věty jeho ostré filipiky proti nepřátelům vzdělání.

Hynek vzal z police příslušnou knihu a s úsměvem za sebou tiše zavřel dveře. Znal svého učitele dobře, a proto věděl, že se již plně soustředí na svou práci a dokud ji nedokončí, nesmí jej vyrušovat.

Jana Krajčiříková

Přehled publikovaných článků

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše