Milý Pavle, když jsme Tě oslovili s pro­sbou o rozhovor, první reakce byla: „Neptej se na čas klidu a pohody“.:-) Docela tomu rozumím a umím si před­stavit, že s tím klidem a pohodou, které si tak rádi vzájemně přejeme, je to tro­chu na pováženou a nejen o Vánocích. Říkám si, jak vlastně vypadají takové „biskupské“ Vánoce, u vás doma, i v té větší rodině církevní...

Máte s ženou Janou moc hezký vztah. Podílíš se doma na přípravách typu pe­čení cukroví?

Popravdě doba, kdy se u nás peklo ně­kolik druhů cukroví, je už dávno pryč. Snad asi něco málo vanilkových rohlíčků budeme tvořit na poslední chvíli, ale já stejně vždy a opravdu jen trochu málo pomáhám, za to ovšem ale velmi rád ochutnávám.

Z jakého Tvého dárku měla Jana a Tvé dcery v posledních letech největší ra­dost a naopak?

Vloni asi dva týdny před Vánocemi jsem měl takový barvitý sen, kdy se pak člo­věk probudí a chvíli musí přemýšlet, co je vlastně realita. Velmi živě se mi zdálo, že už nastal Štědrý večer a jak k nám při­šla naše Sára se svým manželem. Posa­dili se u nás v obýváku a sdělili nám s úsměvem, že čekají miminko. Když pak nastal skutečný Štědrý večer a oni nám opravdu sdělili tuto už skutečnou „novinku“, poněkud mě mátlo, že Sára s Kubou seděli tentokrát po mé levici a přitom, když byli ve snu, seděli po pra­vici. Na každý pád zpráva, že do rodiny přichází nový život, nás všechny zasáhla v plné radosti, vděčnosti a modlitbách.

Zabýváš se meditací, vedeš meditace ve Sboru kněze Ambrože, od doby covi­dové také online. Mohou se věřící při­pojit také o Vánocích?

V adventu máme u nás ve sboru řadu koncertů a různých vystoupení, až jsme si říkali, zda jich letos není moc, a hlavně míváme tradiční otázku všech pořa­datelů, „zda přijdou lidé.“ U setkání meditace v kostele něco takového ne­hraje tak velkou roli. Není důležité, kolik se nás setká v promrzlém kostele, ale zda se necháme rozehřát vědomím Boží pří­tomnosti, bez našich nároků, představ a požadavků. Těším se na tato setkání a v novém roce vždy každé druhé úterý od 17 hodin v kostele a v 19 hodin on­line.

A měl bys pro čtenáře nějaké „medi­tační“ doporučení pro rozjímání, ztišení se v tento čas?

Doporučení je stejné do všech časů, jen je náročnější v tom ohledu, že se na nás koncem roku tlačí mnohé úkoly, které chceme do svátků stihnout. To doporu­čení zní, vyhradit si čas na modlitbu a připustit si, že to není něco, co se dá odsouvat jako nadstavba, jako cosi, co je navíc. Je zkrátka potřeba po sobě uklízet, ale nejprve v sobě a pak i kolem sebe.

Jaký je Tvůj vztah k hudbě, jaký žánr posloucháš nejraději, hraješ sám na ně­jaký hudební nástroj? Zpíváte si doma?

V prologu Janova evangelia čteme, že „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“ Možná po­někud troufale se domnívám, že to Slovo může být pro člověka spojené i s hud­bou. Je ovšem pravdivou skutečností, že se nás díky hudbě jemně dotýká harmo­nie, krása nebes i Duch svatý. Hudba je dar od Boha.

Nejsem nikterak úžasným hudebníkem, ale kytaru mívám často v ruce a teď v čase vánočním si rád broukám koledy. Těším se, že na Štědrý večer se společně pokusíme před večeří, jak je naším ro­dinným zvykem, trochu muzicírovat. Vytáhneme s Janou, Sárou a Eliškou ky­tary, housle a u klavíru se vzájemně snad zase potěšíme. Zeť Kuba to musí ustát a naši sousedé přes tenké zdi také. Uvi­díme letos poprvé, jak se na naši hudební produkci bude tvářit náš vnouček Víťa.

Za upřímné odpovědi děkuje Klára Matoušová

Přehled publikovaných článků

Události

Žádné události

Nejčtenější

  • Týden

  • Měsíc

  • Vše