Milý Pavle, když jsme Tě oslovili s prosbou o rozhovor, první reakce byla: „Neptej se na čas klidu a pohody“.:-) Docela tomu rozumím a umím si představit, že s tím klidem a pohodou, které si tak rádi vzájemně přejeme, je to trochu na pováženou a nejen o Vánocích. Říkám si, jak vlastně vypadají takové „biskupské“ Vánoce, u vás doma, i v té větší rodině církevní...
Máte s ženou Janou moc hezký vztah. Podílíš se doma na přípravách typu pečení cukroví?
Popravdě doba, kdy se u nás peklo několik druhů cukroví, je už dávno pryč. Snad asi něco málo vanilkových rohlíčků budeme tvořit na poslední chvíli, ale já stejně vždy a opravdu jen trochu málo pomáhám, za to ovšem ale velmi rád ochutnávám.
Z jakého Tvého dárku měla Jana a Tvé dcery v posledních letech největší radost a naopak?
Vloni asi dva týdny před Vánocemi jsem měl takový barvitý sen, kdy se pak člověk probudí a chvíli musí přemýšlet, co je vlastně realita. Velmi živě se mi zdálo, že už nastal Štědrý večer a jak k nám přišla naše Sára se svým manželem. Posadili se u nás v obýváku a sdělili nám s úsměvem, že čekají miminko. Když pak nastal skutečný Štědrý večer a oni nám opravdu sdělili tuto už skutečnou „novinku“, poněkud mě mátlo, že Sára s Kubou seděli tentokrát po mé levici a přitom, když byli ve snu, seděli po pravici. Na každý pád zpráva, že do rodiny přichází nový život, nás všechny zasáhla v plné radosti, vděčnosti a modlitbách.
Zabýváš se meditací, vedeš meditace ve Sboru kněze Ambrože, od doby covidové také online. Mohou se věřící připojit také o Vánocích?
V adventu máme u nás ve sboru řadu koncertů a různých vystoupení, až jsme si říkali, zda jich letos není moc, a hlavně míváme tradiční otázku všech pořadatelů, „zda přijdou lidé.“ U setkání meditace v kostele něco takového nehraje tak velkou roli. Není důležité, kolik se nás setká v promrzlém kostele, ale zda se necháme rozehřát vědomím Boží přítomnosti, bez našich nároků, představ a požadavků. Těším se na tato setkání a v novém roce vždy každé druhé úterý od 17 hodin v kostele a v 19 hodin online.
A měl bys pro čtenáře nějaké „meditační“ doporučení pro rozjímání, ztišení se v tento čas?
Doporučení je stejné do všech časů, jen je náročnější v tom ohledu, že se na nás koncem roku tlačí mnohé úkoly, které chceme do svátků stihnout. To doporučení zní, vyhradit si čas na modlitbu a připustit si, že to není něco, co se dá odsouvat jako nadstavba, jako cosi, co je navíc. Je zkrátka potřeba po sobě uklízet, ale nejprve v sobě a pak i kolem sebe.
Jaký je Tvůj vztah k hudbě, jaký žánr posloucháš nejraději, hraješ sám na nějaký hudební nástroj? Zpíváte si doma?
V prologu Janova evangelia čteme, že „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“ Možná poněkud troufale se domnívám, že to Slovo může být pro člověka spojené i s hudbou. Je ovšem pravdivou skutečností, že se nás díky hudbě jemně dotýká harmonie, krása nebes i Duch svatý. Hudba je dar od Boha.
Nejsem nikterak úžasným hudebníkem, ale kytaru mívám často v ruce a teď v čase vánočním si rád broukám koledy. Těším se, že na Štědrý večer se společně pokusíme před večeří, jak je naším rodinným zvykem, trochu muzicírovat. Vytáhneme s Janou, Sárou a Eliškou kytary, housle a u klavíru se vzájemně snad zase potěšíme. Zeť Kuba to musí ustát a naši sousedé přes tenké zdi také. Uvidíme letos poprvé, jak se na naši hudební produkci bude tvářit náš vnouček Víťa.
Za upřímné odpovědi děkuje Klára Matoušová
