Zamyšlení nad tématem tohoto měsíce vyvolává poněkud rozporuplné úvahy. Pro týdeník s náboženskou tematikou je takové téma zajisté klasické, zpracované do detailů v nesčetných homiliích a meditacích inspirovaných sakrálními texty a jejich květnatými interpretacemi.
Přesto se mnohému vtírá jakási pochybnost, co vlastně měli autoři tématu na mysli. Jde o lidská osobní svědectví, další teologické interpretace, či dokonce zkamenělé pojetí fundamentalistického myšlení rozličných náboženských směrů?
Mladší generace, vyrůstající již jako druhá i třetí v prudce sekularizujícím se atlantickém světě na počátku 21. století, může si pokládat takovou otázku, má-li ale pro ni význam anebo má-li sama zájem si ji položit. Nemějme jí to za zlé; spíše za opomíjení v její výchově všemi, kteří ji obklopují. Ta generace je od narození vedena v technokratickém prostředí, aby se vyvíjela v technologických dimenzích, ve kterých její vnímání humánně etické zůstává poněkud opožděno.
Pokusím se přiblížit, jak nahlíží na tuto otázku současné pedagogické pojetí generační výchovy v prostředí Kanady. Technicky je zde výuka a výchova ve všech školách od I. do III. stupně administrována výlučně provinciemi. Jde tedy o obraz, jak ji řeší hlavní provincie, jako jsou Ontario, Québec a Britská Kolumbie. Všechny kladou důraz na upřednostnění výchovy technické, tedy oborů matematiky a fyziky, jak požaduje současná poptávka po odborných kvalifikacích digitalizovaných technologií, i za cenu útlumu výchovy jazykové a nauk společenských, humanitních. Na konci minulého století se pedagogové náročnějších vysokých škol setkávali s takovými nedostatky v přípravě absolventů škol II. stupně, že posílali ze svých řad vlastní instruktory připravovat vyspělejší studenty na způsob vysokoškolského studia, který je čeká.
Jak nahlížejí školy obecně na výchovu a výuku humanitních, společenských nauk, etickou a náboženskou? Vycházejí z principu nezávislosti, odluky církví od státní administrativy, zakotveného v ústavě. Mějme na mysli, že zdejší obyvatelstvo je velice heterogenní; v některých provinciích téměř 35 % mimoevropského původu, odlišných kultur i náboženských vyznání. Záleží tedy výlučně na učitelích, jak dokážou vštěpovat svěřencům v rámci svých oborů také obecné etické zásady mezilidských vztahů a vzájemného jednání. Na školách II. stupně se některá témata a jejich principy vyučují v rámci kurzů náboženské výchovy. Předmět připomíná středoevropské formáty výuky religionistiky. Obecné osnovy v něm nepřipouštějí výuku denominačních dogmat, ani její obsahové zaměření na potenciální konvertismus jakéhokoli směru. Zaměřují se např. na literární a umělecká díla, jaká reprezentují posvátné knihy a archeologické památky, jejich kulturní ohlas a dosah, historii a vývoj náboženských směrů apod. Kurzy přednášejí pedagogové s aprobací učitelskou, nikoli vyučující z denominačních fakult a kateder. Někdy se vyučování v tomto humanitním předmětu ujímají zkušení učitelé z oborů exaktních věd. Uvedu zde jeden příklad, kdy může docházet v tak neobvyklých situacích k nečekaným závěrům.
Ke konci minulého roku vrcholily připomínky 90. výročí udělení Nobelovy ceny významnému německému fyzikovi a nukleárnímu vědci W. Heisenbergovi, který je dnes považován za zakladatele kvantové mechaniky a fyziky pro jeho zpracování matematických důkazů a zákonů principu nejistoty. Je to teorie, která se stala úhelným kamenem pro vysvětlení chování objektů subatomických dimenzí. Princip je ale také řídící v matematické teorii chaosu, jejíž praktická aplikace se uskutečňuje v mnohých přírodních i kosmologických teoriích a jevech. Patří mezi ně chování vzdušných a vodních proudů při předpovědích počasí a podnebních změnách, v oceánských proudech, pohybech během zemětřesení, v nukleárních reakcích, ve změnách genetických, i v teoriích makroekonomiky...
Při té výroční příležitosti přednesl docent z torontské Metropolitní univerzity přednášku pro studenty sekundárních škol o prvopočátcích existujícího vesmíru, tzv. velkém třesku; události, která rovněž k osvětlení používá matematických aspektů kvantové mechaniky. Je to téma pro laika nejen těžce srozumitelné, únavné; ale také, diplomaticky řečeno, obvykle je nerad vnímá. Abychom alespoň v principu pochopili současnou teorii, model průběhu této kosmologické události bez použití těžko pochopitelných matematických formulací, je třeba vyjít z několika předpokladů.
Třesk (Big bang) byl od počátku nevhodně zvolený pojem; implikuje totiž explozi, výbuch. V prvopočátečním okamžiku ale nemohlo ještě dojít k výbuchu. Takový zjev vyžaduje existenci času, prostoru a horizontu, v němž by se šířil, pohyb rozptylující vlny a vznik elektromagnetického záření. Žádný z těchto jevů v prvopočátečním momentu „vzniku“ našeho vesmíru dosud neexistoval; začaly se postupně uskutečňovat až za několik nepatrných zlomků vteřiny, které teprve můžeme popisovat ve vzniklém čase. Nebyla to exploze do prostoru, nýbrž expanze prostoru z jediného bezrozměrného, nekonečně malého bodu nepředstavitelné gravitační hustoty (nazýváme jej gravitační singularita); informativně, hovorově „zrození“ vesmíru. Pochopení principu se ještě komplikuje tzv. postulátem de Brogliovým, který vysvětluje dualitu světla jako emisi diskrétních částic (kvant), popsatelných jako jak částice, tak i elektromagnetické vlny. Část elektromagnetických frekvencí spektra vnímá ovšem lidské oko jako světlo. Tedy jev světelný, pro nás nepředstavitelné intenzity. A pro vnímání studentů značné pojmů zmatení...
Pan docent tedy použil ve své přednášce pro její lepší objasnění a zpestření elegantního příměru. Obrátil se ke slovům Genesis, Knihy Počátku, jak je zaznamenal Jahvista v k. 1, 3 a přístupně interpretují některé současné překlady: „I pravil Hospodin: ,Budiž světlo!‘ a bylo světlo“... První kosmologický výrok Písma... Nečekal pan docent, jak jeho příměr mladé posluchače v sále oživí. Neměl jistě na mysli zavádět teologická svědectví, meditace či doplňovat svou popularizační přednášku z kosmologické fyziky pohledem religionistiky nebo emocionálním uměleckým působením slov historické literární památky. Ať již byl důvod jakýkoli, vycítil, že posluchači opět živěji vnímají obsah jeho obtížně srozumitelné přednášky. Uvažujme sami, vždyť nám byla do vínku k tomu dána svobodná vůle...
Slavomír Pícha
