Slovo představení na diecézním shromáždění v Husově sboru v Praze – Vinohradech

Sestry a bratři, vážené shromáždění, vážený bratře biskupe!
Je pro mě milou příležitostí pozdravit vás jako správce církve i jako kandidát na funkci patriarchy. Je to pro mě zvlášť milé, že tak mohu učinit právě v tomto Husově sboru v Praze – Vinohradech.

Zde působil můj prastrýc Přemysl Oliva jako duchovní a učitel náboženství. Můj děda sochař Jan Znoj zde vytvořil sochu Krista a další plastiky a svoji vlastní podobu vtisknul do tváře Cyrila. V tomto sboru jsem byl pokřtěn, sem jsem chodil na bohoslužby a později sám při různých příležitostech kázal a vedl liturgii.

Když jsem se stal v roce 2006 patriarchou Církve československé husitské, tak jsem se domníval, že to bude zřejmě jen na kratší dobu, než se uklidní tehdejší krize a pohnutá atmosféra v církvi. Nakonec jsem se stal nejdéle sloužícím patriarchou po roce 1989, neboť bratr Vratislav Štěpánek byl jako brněnský biskup ve funkci patriarchy tři roky v letech 1991-1994, bratr Josef Špak vzhledem ke svému věku jedno funkční období – sedm let od roku 1994 do roku 2001 – a bratr Jan Schwarz byl ve funkci patriarchy v letech 2001-2005. Bylo mně umožněno s Boží pomocí projít všemi čtrnácti lety, avšak závěr mé služby spadal do času, kdy jsme v loňském roce 2020 prožívali pandemii a nic nebylo možné uskutečňovat podle našich představ a záměrů.

Celoživotním zájmem je pro mě teologie a poskytuje mi také orientaci v církevní službě. I přesto, že jsem si vědom nedostižného vzoru svých učitelů, vždy jsem se snažil přinést svou drobnou prací alespoň něco pozitivního pro naši církev, ať se již jedná o odbornější publikace nebo populárněji zaměřené články.

Jako patriarcha jsem se musel věnovat řadě povinností a úkolů, které k této funkci patří, ale současně jsem se podílel se spolupracovníky na různých projektech a tvůrčích činnostech. Zmíním některé z nich:

Zabýval jsem se obnovou národní kulturní památky – tradičního rodiště Mistra Jana Husa v Husinci u Prachatic. Naše církev převzala objekty a pozemky do dlouhodobého pronájmu v roce 2010 v neutěšeném stavu. Podařilo se zde vytvořit Centrum Mistra Jana Husa, které slouží veřejnosti. V posledních letech jsem se věnoval také obnově rodiště našeho prvního patriarchy dr. Karla Farského ve Škodějově v Podkrkonoší. Spolupracoval jsem ideově na tvorbě jak Husovy kaple v Husinci, tak i Lesní kaple dr. Karla Farského ve Škodějově. Smutné a zanedbané místo, kterým bylo rodiště našeho prvního patriarchy, se změnilo v přírodní areál s naučnými stezkami. Z dalších projektů a aktivit zmíním spolupráci s ČVUT na vytvoření publikace o sborech, která reprezentuje naši církev v kulturní oblasti. Spoluinicioval jsem celocírkevní setkávání mládeže a koordinoval práci na učebnici náboženství pro mladší školní věk. Svůj zájem a úsilí jsem věnoval také knihovně dr. Františka Kováře, kterou se podařilo obnovit a rozšířit.

Jako farář, nejprve působící devět let ve východních Čechách, jsem si vytvořil trvalý vztah k Podkrkonoší a Českému ráji. Žiji v Praze a mám rád zvláště její historické části. Jako patriarcha jsem měl možnost poznávat a navštěvovat mnoho míst. Zvláště jsem si však oblíbil jižní Čechy, které jsem dříve tolik neznal, a nyní jsem do nich jezdil velmi často, neboť jsou spjaty s husitskou historií a tradicí, jako je již zmíněný Husinec, ale také Chelčice, Tábor, Sudoměř a další. Navázal jsem cennou spolupráci s městy a obcemi i s institucemi. Zvláštní zřetel jsem vždy kladl na poznávání husitství a české reformace. Husitství není pro mě jen historie, ale především teologie ve společenském kontextu. Husitství vyzvedlo jako normu Krista, hledalo novou podobu církve, zachovalo svátostné kněžství, ale otevřelo prostor laikům. Husitství je nosnou tradicí naší církve. Sdílím názor prof. Zdeňka Trtíka, který řekl: „Husitská tradice v CČSH čekala a stále čeká na teologické otevření a osvojení“ (Život a víra ThDr. Karla Farského, Blahoslav Praha 1982, cit. s. 93).

Patriarcha má možnost poznávat církev z mnoha stran a úhlů. Prostorem jeho působení je celá církev. Přesto je spjat s ústředím církve v Praze. Ústředí církve je důležité a bude důležité i v budoucnosti. Naše církev má tři roviny – náboženské obce, diecéze a celek církve. Některé činnosti mají mít celocírkevní charakter, a proto je ústředí a práce v něm vykonávaná odborníky nezastupitelná. Ústředí má vytvářet propojení v církvi, nemá-li se církev rozpadnout na samostatné diecéze sledující jen své zájmy. Stát nebude jednat s jednotlivými diecézemi, ale s církví jako celkem.

Výhodou naší církve je kombinace její presbyterní laické povahy a episkopálních – biskupských prvků. Tento kombinovaný model s výrazně demokratickými rysy nelze nahradit výlučně klerikálním modelem, aniž by naše církev ztratila jeden ze svých charakteristických znaků. Aktivních laických spolupracovníků oddaných církvi jsem si vždy vážil a rád jsem s nimi spolupracoval a spolupracuji. Vždy jsem se také snažil o diskusi a vzájemný rozhovor a týmovou spolupráci. Diskuse a práce probíhala v souvislosti s VIII. sněmem naší církve, který byl završen v roce 2014 přijetím řady dokumentů. (VIII. sněm CČSH, průběh, dokumenty, poselství. Blahoslav Praha 2014). Nyní jsem v situaci, kdy se musíme vyrovnávat s řadou nových naléhavých otázek – spirituálních, společenských i hospodářských. Vedení církve – patriarcha, biskupové, volení laičtí zástupci v ústřední radě a diecézních radách mají napomáhat vytváření a zajištění podmínek pro rozvoj církve v různých aktivitách, především pro službu a život v náboženských obcích. Místní společenství v náboženské obci je základem. Jsem pro koncepční řešení a nikoli pro nahodilá řešení – propouštění duchovních, rušení náboženských obcí a prodej objektů. Zajištění podmínek pro budoucnost církve vyžaduje pokoru, moudrost, obezřetnost a odpovědnost. Víra a spoléhání na Hospodina nás nezbavuje odpovědnosti za svěřený majetek duchovního, myšlenkového i hmotného charakteru.

Některá témata jsem promýšlel a naznačil v příručkách o pastorační péči (2017), duchovenské praxi (2018) a o církvi mezi tradicí a budoucností (2019). Příručku s názvem „Církev v obzoru budoucnosti“ jsem sestavil v čase pandemie, kdy neprobíhala žádná diskuse, právě jako příspěvek k užitečné diskusi v církvi. Tuto příručku si vám dovoluji dnes předat.

Přeji vám všem posilu a milost Božího Ducha. Kéž se na naší církvi projevuje bohatství jeho ovoce (Ga 5,22-23).

Červen L. P. 2021