Projev na volebním sněmu

Vážení delegáti volebního sněmu, sestry a bratři,
srdečně vás pozdravuji a dovoluji si vás oslovit jako jeden z kandidátů na funkci patriarchy na základě výsledků z vyhledávacího řízení.

Nejprve vyslovuji vděčné poděkování Bohu za Církev československou husitskou. Jako patriarcha jsem měl možnost poznávat různé křesťanské církve při akcích, setkáních i rozhovorech. Měl jsem možnost spatřovat jejich hodnoty, ale také vidět jejich kritická místa. Při poznávání druhých církví jsem si ale mohl vždy uvědomovat význam naší církve – její specifičnost, její zvláštní dary a možnosti, které má v naplňování Kristova poslání jako v minulosti i dnes. Snažím se hlouběji poznávat myšlenkové bohatství i obtížný zápas, který musela naše církev podstupovat během své cesty dějinami.

Církev jsem vždy chápal v její dějinné zakotvenosti a reálné organizační podobě, nikoli jako abstraktní křesťanství. Na univerzálním křesťanství se účastníme tím, že se aktivně podílíme na životě zcela konkrétní církve. Uvědomujeme si její klady a známe i její zápory, těšíme se z jejích silných stránek, ale neseme i její slabší stránky. A máme především svou církev mít rádi, ať již prožívá jakékoliv období.

Jsem Bohu vděčný za to, že jsem mohl nést službu patriarchy v letech 2006-2020. V tom, že jsem různé kritické a náročné situace mohl ustát, spatřuji zvláštní Boží milost.

Biblický verš, který jsem pro svoji službu přijal, je z knihy Přísloví: „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej“ (Př 3,5).

Když jsem byl před více než čtrnácti lety do této funkce v chrámu sv. Mikuláše uveden, tak jsem se vydal na cestu plnou úskalí, nástrah a tlaků, avšak s důvěrou. I přesto, že jsem si uvědomoval své omezené schopnosti a nedostatečné kvality, přesto jsem na tuto neznámou cestu vstoupil s vírou v Boha.

Tehdy jsem vyjádřil v několika bodech, čemu se chci věnovat a na co klást důraz. Postupně jsem se tomu mohl v průběhu let více či méně věnovat. Některé z těchto bodů připomenu:

Znovuobjevení daru a hloubky liturgie a radost z ní. Liturgie podle dr. Karla Farského je bohoslužbou naší církve, která má sjednocující význam a charakter. Sjednocujeme se v ní s Kristem. Sjednocuje nás jako církev navzájem. I když je otevřena možnost různých příležitostných bohoslužebných tvarů, přesto Liturgie Farského má pro naši církev zásadní důležitost. Jako patriarcha jsem měl příležitost slavit a konat liturgii v mnoha sborech naší církve a na mnoha místech. Také jsme ji sloužili například během poutě do Kostnice v roce 2015 nebo při celonárodní pouti do Zborova v roce 2017. Podporoval jsem vydávání liturgických a obřadních příruček a podílel jsem se na nich, například prakticko-teologickým výkladem obřadů ve třech částech Agendy.

Další oblastí mého zájmu je katecheze a vyučování náboženství. To je důležitá oblast, na kterou je nezbytné klást větší důraz a hledat a rozvíjet způsoby formace mladé generace. K 100. výročí naší církve byla připravena nová učebnice náboženství s metodikou. K podpoře tohoto úkolu církve jsem poskytl také učební texty, příručky a katechetické materiály, vytvořené se spolupracovníky.

Jedním z tehdy jmenovaných akcentů bylo i rozvíjení kulturních, vzdělávacích a sociálních aktivit. Spolu s vlastním náboženským posláním se má církev věnovat činnostem kulturním, vzdělávacím i sociálním. Nedávno byla vydána brožura, která představuje pestrost aktivit naší církve v těchto oblastech. Vždy jsou za tím zcela konkrétní lidé, kteří se těmto činnostem věnují, a patří jim za to poděkování.

Dalším z mých programových okruhů bylo přiblížení odkazu české reformace. Tomu jsem se věnoval průběžně a se zvláštní intenzitou v roce 2015, kdy jsme si připomínali 600. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa. V tom roce se také podařilo uskutečnit celkovou obnovu národní kulturní památky v Husinci u Prachatic, tradičního Husova rodiště, které naše církev převzala do dlouhodobého pronájmu v roce 2010. Příležitostně jsem se věnoval jednotlivým tématům a souhrnnější pojednání jsem podal v publikaci „Aktuálnost české reformace“. Jan Hus, husitství či utrakvismus, ale i Jednota bratrská s Janem Amosem Komenským náležejí k dějinné a duchovní tradici i identitě naší církve.

Pokud se během mé služby mohlo něco uskutečnit, tak to bylo vždy přičiněním a prací spolehlivých spolupracovníků. Měl jsem možnost být v církvi obklopen dobrými spolupracovníky, což je nezbytné pro zvládání každodenních úkolů i naplňování velkých projektů. Chtěl bych mnohým spolupracovníkům tímto velmi poděkovat.

Zmíním alespoň krátce některé důležité události a aktivity spojené s dobou mé služby patriarchy. Došlo k přijetí zákona a podpisu smlouvy o narovnání vztahů mezi státem a církvemi v roce 2013, a tím nastoupení cesty k hospodářské samostatnosti církve. V roce 2014 byl zakončen VIII. sněm přijetím řady dokumentů. V roce 2015 jsme se věnovali Husovu jubileu napříč celou církví, ekumenou i společností. V roce 2017 jsme si mohli uvědomovat vztažnost české reformace a naší církve ke světové reformaci. V roce 2018 jsme se zamýšleli nad významem národa a státu, konkrétně obdobím první republiky, kdy naše církev historicky vznikla. Závěr mého funkčního období byl spojen s přípravou 100. výročí naší církve, které bylo přerušeno pandemií.

Kdybych měl stručně vyjádřit, na co se v církvi zaměřovat, pak je důležitým úkolem vyučování dětí, získávání laických spolupracovníků a formace bohoslovců, kteří mají mít jak univerzitní vzdělání, tak i církevní praktickou připravenost. Neboť na dětech, laických spolupracovnících a kvalitních duchovních záleží budoucnost církve. Současně je nutné rozumné a odpovědné nakládání se svěřeným majetkem a financemi.

Žijeme v čase kriticismu a negativismu. Vše je vystavováno a podrobováno ostré kritice. Kritika je nutná a užitečná, ale nepomáhá, zůstane-li se jen u ní. Jsem také schopen vidět věci kriticky. Službu v církvi jsem však přijal proto, abych hledal všechny možnosti, jak i v problematických podmínkách hlásat a šířit evangelium Ježíše Krista a šířit jeho království. Snažil jsem se vždy i přes nepřízeň a komplikace využít možnosti, jak přinést v církvi něco kladného, třeba i nepatrného. Oslovuje mě poselství proroka Izajáše o Božím Služebníkovi: „nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí“ (Iz 42,3; Mt 12,20). Jako Kristus máme mít ohled na to, co je slabé a křehké, a máme napomáhat k posílení a životu právě toho, co je slabé a křehké. Máme přinášet světlo i do míst, kde se zdá, že už skomírá nebo zhaslo. To je úlohou nejen patriarchy, ale i každého Ježíšova učedníka a svědka. 

Úkolem i údělem pastýřů je nést starosti (2 K 11,28-29), starání se o církev (1 Pt 5,2) a Pán nedává pravomoc k boření, ale budování, jak říká apoštol Pavel (2 K 13,10).

Věřící člověk může prospěšně sloužit církvi i tehdy, když není zrovna patriarcha. Možná je překvapující skutečnost, že jsem se stal znovu jedním z kandidátů. Počet získaných hlasů ve vyhledávacím řízení mě přivedl k tomu, že jsem kandidaturu přijal.

Červen L. P. 2021