Joel 2,21-27 Duch svatý jako déšť zalévající vyprahlou krajinu

Svatodušní kázání – květen 2021

Sestry a bratři,

setkáváme se na Pondělí svatodušní v našem společenství k liturgii. Původně byly letnice v židovství jednodenní svátky. V křesťanství bylo podobně jako u Velikonoc připojeno také u letnic pondělí. Jako křesťané slavíme o letnicích seslání Ducha svatého a vznik církve. Právě pondělí nám může připomenout, že Duch svatý a církev není záležitostí jenom svátku a neděle, ale i dnů všedních. Toužit po vedení Ducha máme nejen ve slavnostní liturgii, ale v každodenním životě – v pondělí, úterý, ve středu i v kterýkoli jiný den. Ale také máme mít vědomí, že tvoříme církev ve dnech svátečních i obyčejných. S Kristem není vlastně žádný všední obyčejný den, ale každý den můžeme prožívat jako svátek, protože s ním žijeme v novém čase, v čase Ducha svatého. Seslání Ducha svatého shůry není záležitostí jen minulé události před dvěma tisíci lety tehdy v Jeruzalémě, jakkoliv byla strhující a zásadní, ale Duch přichází ke své církvi neustále a chce naplňovat srdce svých učedníků, jak to Kristus zaslíbil. Naši prázdnotu a vyprahlost může on svojí životodárnou vláhou a deštěm proměňovat v místo bohatého duchovního života a umožnit růst plodů křesťanské lásky mezi námi. V lekcionáři naší církve je na Pondělí svatodušní zařazený oddíl z proroka Joele z 2. kapitoly o dešti pro vyprahlou zemi. Většinou se nám spojuje s letnicemi čtení z 3. kapitoly, kde je proroctví o vylití Ducha na všechny, které citoval apoštol Petr ve svém kázání tehdy v Jeruzalémě. Ale oddíl z 2. kapitoly mu předchází a má s ním úzkou souvislost. Vždyť právě jedním ze symbolů a obrazů je vláha shůry, která je pro přírodu a vše živé nezbytná a nepostradatelná.

Prorok Joel povzbuzuje: „Neboj se, země, jásej a raduj se… Stepní pastviny se zazelenají, strom zase ponese ovoce, fíkovník a réva vydají úrodu … jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních …“ (Jl 2,21-23). Zemí se myslí „země zaslíbená“, kterou je Palestina či Izrael. Tato země se vyznačuje tím, že je zcela závislá na vláze shůry. V Palestině od listopadu do března prší a pak od dubna do října již neprší. Prorok Joel mluví o hojnosti dešťů podzimních a jarních, na kterých závisí úroda, ale i život vůbec. Proto u starozákonních proroků, nejen u Joela, také u Ozeáše či Ezechiela, se vykytuje déšť a vláha jako výraz Boží přízně a požehnání (Oz 6,3; Ez 34,26), nebo v žalmu 68 se hovoří o „dešti štědrosti“. „Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni“ (Ž 68,10). V Bibli kralické zní verš 23 takto: „…veselte se v Hospodinu, Bohu vašem, nebo vám dá déšť příhodný ...“ Je to déšť, který přichází v pravou chvíli. Prožili jsme i v naší zemi roky, kdy jsme citelně zakoušeli nedostatek vody. V našich podmínkách, kde jsme byli zvyklí, že často prší, je dost vláhy a vodu, kterou jsme odebírali do svých domácností, byla zadarmo, či za směšně malý poplatek. A náhle se mění počasí, přicházejí horké dny bez deště, úbytek spodní vody a krajina se mění. Voda je vzácná. Máme strach a obavy, že bude narušen řád přírody vlivy a zásahy naší civilizace. Léto bude již v dubnu a příroda a stromy bez vláhy se nedokáží bránit škůdcům a schnou a umírají. S přírodou je to jako s lidským tělem. Dokud nás nic nebolí, tak o něm nevíme. Nesamozřejmost přírodních řádů a uspořádání si uvědomuje teprve tehdy, když zakoušíme extrémy a velké výkyvy. Na jedné straně je nedostatek vody, sucho a na druhé straně přicházejí ničící přívaly dešťů a záplavy. Proto je řeč o „příhodném dešti“. To znamená, že je to déšť, který přichází v pravou chvíli. V našich podmínkách jsme zvyklí, že prší od jara do podzimu, a když není sníh, tak i v zimě. Ale přesto blahodárný déšť je na jaře. Vidíme takřka před očima, jak se vše rozvíjí, roste a zelená. Právě v jarní přírodě, na níž dopadá vláha shůry, věřící člověk může vidět velikou Boží milost a moc. Židovské letnice byly původně přírodními svátky. „Šavuót“ doslova „Svátky týdnů“ byly sedm týdnů po Velikonocích, či „den padesátý“ (Sk 2,1). Byl to čas první úrody – sklizně ječmene a pšenice. Bylo to poděkování Bohu za úrodu a ovoce. Boží požehnání se projevuje podle biblické starozákonní víry zcela materiálně, viditelně a hmatatelně jako humna plná obilí a lisy přetékající moštem a olejem (Jl 2,24).

Boží požehnání a přízeň dokládá úroda země, která by nebyla bez deště a vláhy. Později židé letnice spojili s připomenutím předání Desatera jako slavnost Zákona a my křesťané máme tento svátek za zcela duchovní záležitost jako slavnost seslání Ducha svatého, který se na nás také má projevovat dobrým ovocem a užitečnými plody.

Déšť a vláha shůry jsou jedním z obrazů Ducha svatého. I prorok Joel tento obraz užívá, když vyslovuje proroctví „vyleji svého ducha“ (Jl 3,1). Tento výmluvný a srozumitelný obraz se vyskytuje v řadě svatodušních písní. V písních prosíme: „Přijď dešti nebeský, rozvlaž celou zemi“ (Zpěvník CČSH č. 266) nebo „Ó, rozlej své božské proudy“ (Zpěvník CČSH č. 263) a v nejznámějším svatodušním hymnu je obsažena prosba „Zavlaž duše vyprahlé“ (Zpěvník CČSH č. 261, sl. 7). Dar Ducha je jako blahodárný déšť pro vyprahlou a zmírající přírodu, který vše proměňuje a naplňuje novým životem.

V čem nám déšť v přírodě může přiblížit působení Ducha svatého, který je neviditelný? Může to být ve čtyřech skutečnostech. Jako déšť přichází shůry. Jeho zdrojem a dárcem je Bůh Otec v nebi. Není to tedy naše vlastnost a schopnost, ale dar od něho. Déšť přichází v pravou chvíli, často když příroda žízní, i Duch přichází v pravou chvíli, když jsme smutní, tak nás potěšuje, když jsme slabí, tak nás povzbuzuje a posiluje. Jako déšť i Duch přináší oživení, nový život. Tak i Duch může do našeho bloudění a hledání vnést nové možnosti, nový smysl a ukázat nám nové cesty vedoucí k plnosti života. A to čtvrté je, že příchod deště nelze ovlivnit. Podobně i Duchem svatým nemůžeme manipulovat. O tento dar můžeme jen prosit a s vděčností jej přijmout. Ježíš říká, že Bůh Otec sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5,45). Duch svatý je také darem pro všechny. Déšť Ducha svatého je také darem milosti. Přesto se zlému člověku Duch svatý vyhýbá, když jej svým jednáním vypuzuje. Vyžaduje naši otevřenost Kristu a důvěru v něho a spojení s ním. Tam, kde je Kristus, tam je i Boží Duch.

Zamyšlení nad Božím slovem z proroka Joele nás přivádí k poznání, že včasný déšť a harmonický řád v přírodě jsou znamením Boží lásky, péče o člověka a celé své stvoření. Současně přírodu můžeme chápat jako podobenství duchovního života a obraz církve. Kéž se nám v církvi dostává hojné vláhy shůry, která se projevuje v bohatosti darů a plodů Ducha svatého.

Amen.