Mt 11,28-30 Vlastnosti knížete Václava – českého svědka Kristova

Biblické texty: Iz 11,1-4   Jk 3,13.17-18

Kázání ke svátku sv. Václava při bohoslužbě s biřmováním v Husově sboru v Českých Budějovicích – září 2021 

Sestry a bratři,

setkáváme se v tento den ke slavení liturgie k památce knížete Václava. Patří k prvním českým mučedníkům a světcům na počátku českého křesťanství a našeho státu. Svatováclavská tradice je důležitou součástí našich národních dějin a není ve svém křesťanském jádru v rozporu s tradicí husitskou, k níž se v naší církvi hlásíme. Vždyť Mistr Jana Hus pronášel svá kázání během svátku svatého Václava i svaté Ludmily. V husitské době se zpívat svatováclavský chorál a český kníže byl zobrazován například na pavéze. Také Jan Amos Komenský se ve své historii zmiňuje o Václavovi jako o mučedníkovi pro křesťanskou víru.

Kníže Václav mě osobně provází a upoutal můj zájem zejména od chvíle, kdy jsem se stal farářem v Praze na Novém Městě ve starobylém kostele označeném jeho jménem. Tento kostel na Zderaze se vztahuje k dávné tradici v místech, kde kníže Václav procházel po cestě kolem Vltavy, která vedla z Vyšehradu na Pražský hrad, tehdy hradiště. Postupně jsem navštívil různá místa spojená s touto postavou, jako je Tetín, kdy byl vychováván babičkou Ludmilou. Moje kroky směrovaly do Budče, kde je kamenná rotunda, a kde Václav se učil latině a získával vzdělání. Založil kostel sv. Víta na Pražském hradě, kde dnes stojí katedrála. V ní se nachází Svatováclavská kaple, ve které jsem se měl možnost účastnit modliteb za prezidenty. Účastnil jsem se také opakovaně poutě do Staré Boleslavi za Ekumenickou radu církví, do míst, kde byl život mladého knížete násilně ukončen právě 28. září. V tento den jsem byl v roce 2006 – před patnácti lety uveden poprvé do služby patriarchy naší církve a o sedm let později ve stejný den podruhé. Potřetí tomu již tak nebylo, ale je zřejmé, že se Václav a s ním spojená křesťanská a národní tradice vtiskl do mého života.

Chtěl bych zdůraznit a přiblížit tři vlastnosti knížete Václava. A těmi jsou zbožnost, mírnost a smířlivost.

Zbožnost a pokora – to jsou vlastnosti a postoj knížete Václava, jak to výstižně a s hlubokým porozuměním vystihl sochař František Bílek. V jeho pojetí je Václav tím, kdo se v pokoře sklání před Bohem, a kdo klečí před Kristem a odevzdává mu svoji korunu jako symbol své vladařské moci, neboť se ocitá tváří v tvář Kristu před mocí daleko vyšší a větší. O Václavově zbožnosti podávají svědectví legendy, v nichž se také dovídáme, jak se účastnil často bohoslužby a připravoval dokonce i bohoslužebný chléb z obilí a víno z hroznů. Václav byl mužem modlitby. Na modlitbách si ujasňoval své úkoly a promýšlel problémy spojené se správou státu. Hledal v modlitbě před Bohem pomoc, řešení a cestu a předkládal Bohu svůj národ, svou zemi a její obyvatele. Podobně jako Karel IV., který pobýval o samotě na Karlštejně a ujasňoval si tam před Bohem své státnické poslání. Ale stejně tak se pravidelně modlil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který se neostýchal o zbožnosti mluvit ani v moderní době. „Zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí“, slyšíme v listě Timoteovi (1 Tm 4,8). Zbožnost jako bázeň před Bohem, úcta k němu je také jedním z darů Ducha svatého (Iz 11,2).

Další z vlastností knížete Václava je mírnost. V novozákonních apoštolských listech zaznívají výzvy určené křesťanům všech dob: „Usiluj o mírnost“ (Žd 6,11). „Vaše mírnost ať je známa všem lidem“ (Fp 4,5). Václav se vyznačoval v tvrdé a drsné době mírností. Můžeme si ho představovat jako Kristova svědka, který měl v srdci i na tváři mír.

Mírnost je velmi blízká třetí vlastnosti, kterou je smířlivost. Václav hledal cestu dohody a konfliktům a bojům se snažil zabránit smírem. Ale můžeme si položit otázku, zda není toto spíše jeho určitá slabost! Vždyť smířlivost může znamenat ústupnost. Známe z dějin situace, kdy příliš velká ústupnost může být neblahým rysem politiků. Vždyť přece zlu se ustupovat nemá, ale má se mu čelit. Je otázkou, kdy má člověk ustoupit a kdy se nemá naopak podvolit. Přesto křesťané mají být posly smíření (2 K 5,18). Úkolem není rozdmýchávat konflikty a hádky, ale hledat dorozumění a pokoj mezi lidmi, národy, mezi církvemi.

Křesťanství zahrnuje nepřebernou rozmanitost svědků, mužů i žen – v rozdílnosti jejich povah a vlastností. V tom je pestrost přístupů a cest ke Kristu a skrze něho k věčnému Bohu. Důležitý je především samotný Ježíš. Na něho máme hledět a od něho se učit pravé pokoře a mírnosti, jak nás k tomu on sám vybízí: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce“ (Mt 11,21).

Před mnoho staletími byl Kristem osloven mladý kníže Václav. Do svého života přijal Ježíše a jeho evangelium. Na jeho životě se pak v dobrých vlastnostech projevovalo působení Ducha svatého a jeho ovoce. Proto si ho dnes s křesťany v naší zemi připomínáme.

Kéž je příkladem a povzbuzením on i další svědkové Páně pro nás a pro ty, kteří v tento památný den přijmou svátost biřmování. Amen.