L 3,7-18 Kázání Jana Křtitele, které vyvolává otázky

Kázání na 3. adventní neděli – Praha Modřany - prosinec 2021

Sestry a bratři,

letošní advent již postoupil. Setkáváme se na 3. adventní neděli. Naše evangelijní čtení z Lukáše navazuje na čtení předchozí neděle o Janu Křtiteli – předchůdci Ježíše Krista a připravovateli na jeho příchod.

Jan Křtitel byl skvělým kazatelem. Čím se vyznačuje skvělý kazatel, jakým byl Jan? Mluvil s velkým zaujetím. Dokázal tak zaujmout druhé a získat si pozornost velkého množství posluchačů. Užíval barvité obrazy a názorná přirovnání, která byla lidem srozumitelná. Opíral se o slova Písma. Citoval biblické texty a připomínal lidem jejich aktuálnost. Nebál se vytknout ani mocným a vlivným lidem jejich chyby a nedostatky.

Čím se ještě projevuje dobrý kazatel? Není to v tom, že si lidé po vyslechnutí jeho kázání řeknou: „To bylo pěkné.“; „To bylo hezké.“; „To se nám líbilo.“ Ale kázání má vyvolávat otázky. Má vyvolávat otázky našeho praktického života. Jan Křtitel byl kazatelem, který vzbuzoval v lidech otázky, týkající se jejich každodenního života. „Co máme dělat?“ ptaly se zástupy lidí. „Co máme dělat?“ ptali se výběrčí daní – celníci. „Co máme dělat?“ ptali se vojáci. Stejně tak Ježíš, když učil a kázal o Božím království, vyvolával v lidech otázky. „Mistře, co mám činit, abych měl podíl na věčném životě?“, ptal se ho jeden z jeho posluchačů (L 10,25). A podobně i reakcí na kázání apoštolů byl dotaz: „Co máme dělat muži, bratři?“ (Sk 2,37). Slyšíme-li kázání, pocítíme-li dotek živého Božího slova, pak v nás způsobí to, že se začneme ptát: „Co máme dělat?“ „Co od nás, Bože, žádáš?“ „Jak máme žít jako křesťané?“ Jako ti, kteří přijali křest? Jak se má konkrétně projevovat naše víra, aby byla viditelná pro lidi v našem okolí? Jak obstát před Bohem, který se k nám přibližuje a jehož příchod se blíží, jak upozorňoval své posluchače Jan Křtitel a upozorňuje i nás?

Nemusíme se děsit, ale naopak radovat, protože k nám přichází Ježíš, který nás chce zachránit a přinést našemu srdci radost a pokoj. Proto apoštol Pavel říká nám křesťanům“ „Radujte se.“ „Vaše mírnost, ať je známa všem lidem.“ (Fp 4,4-5). Kristus se projevuje mírností a pokojem, proto i my máme být mírní a pokojní. Máme se vyznačovat klidem uprostřed neklidu, udržet si nadhled naděje, když druzí malomyslní, a mít hluboký pokoj v srdci. Znamená to jednat mírně a ne ukvapeně, tvrdě a nepřátelsky. Vždyť ve slově „mírnost“ slyšíme výraz „mír“. Ale v tomto slově můžeme zaslechnout i výraz „míra“ ve smyslu „uměřenost“ – znát pravou míru věcí a jednat s mírou a nic nepřehánět.

Vraťme se k té otázce, kterou vyvolalo v lidech kázání Jana Křtitele: „Co máme dělat?“ Odpověď Janova by mohla být vyjádřena takto: „Jednejte s pravou mírou!“ „Nechtějte víc, než skutečně potřebujete!“ Jan Křtitel říká: „Kdo má dvoje šaty, dej tomu, kdo nemá žádné“. Už čeští bratři, v poznámkách při výkladu Bible Kralické uvádějí, že to není doslovná výzva k tomu, abychom měli jen jedny šaty. Vždyť pro různé příležitosti potřebujeme různé šaty – do práce, do společnosti, do přírody. Ale je to jednak výzva k dobročinnosti a k rozvíjení schopnosti a ochoty s druhými se rozdělit a podpořit je v jejich nedostatku a nouzi. Vždyť máme řadu příležitostí takto druhým pomoci – jako je finanční sbírka, potravinová sbírka, sbírky různých potřebných věcí a podobně.

A současně výzva Jana Křtitele je varování před lidským sobectvím, hamižností a vyděračstvím, kdy člověku nestačí to, co potřebuje, ale chce více a více.

Celníci – výběrčí daní – čím více daní vybrali, tím více z toho měli zisk pro sebe. Nezastavili se ani před tím, vymáhat peníze i z těch nejchudších. A vojáci dostávali zaplaceno za svou službu. Ale oni se ještě obohacovali tím, že si něco pro sebe uzmuli u bezbranných a bezmocných lidí. Ve všech těchto případech je překročena míra a je dán volný průběh lidské hamižnosti, která se neštítí ani nepoctivých a sobeckých praktik. Lidé hromadí to, co nepotřebují a nepřináší jim to ani radost ani pokoj, ale většinou jen velké starosti. A navíc ten, kdo chce získat co nejvíce, může přijít nakonec o vše. Kdo chce stále víc a víc, nemusí mít nakonec nic, zvláště když to nabyl nepoctivým způsobem. Křesťan se má vyznačovat mírností, ale i uměřeností. Nemá podléhat nepřiměřené touze po nadbytku, ale má dokázat být spokojený a vděčný. Nemáme chtít víc, než je žádoucí a než potřebujeme ke svému životu. Nemusí to být nutně cesta askeze, ale je to i radost z dobrých darů, které jsou užívány uvážlivě a uměřeně. To radil ve svém kázání Jan Křtitel zástupům, celníkům i vojákům, to radí i nám. Místo lidské hamižnosti si zachovávat zdravou míru. To je cesta k vnitřní radosti, vyrovnanosti i vděčnosti a spokojenosti, kterou nám dává Ježíš a důvěra v něho. I přes všechny naše těžkosti a starosti přítomné doby můžeme jako ti, kteří očekávají blízkost Ježíše, slyšet výzvu: „Radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem.“ A dodejme také podle kázání Jana Křtitele i nezištná uměřenost potřebám našeho života a zdravá míra všech věcí. To je také jedna z cest k Vánočnímu daru hlubokého pokoje, který nám Kristus přináší a chce darovat našim srdcím. Amen.