Gn 1,9-13 Zamyšlení o bylinách a květinách

Sestry a bratři,

své zamyšlení ke Dni Země, bych chtěl věnovat rostlinám a květinám.

Rostliny jsou součástí bohatosti Božího stvoření. Podle knihy Genesis mají rostliny svůj původ ve třetím dni, či třetí epoše Božího plánu vzniku a vývoje světa. Původně holá, prázdná, pustá, nehostinná země se začala podle Božího záměru pokrývat rostoucí trávou a zaplňovat se rostlinami (Gn 1,11-12). Objevují se a rozrůstají se na zemi rozmanité druhy zeleně od nejmenších rostlinek až po mohutné stromy. Ještě mnohem dříve, než zde po zemi chodil člověk, už zde byla zeleň i barevné květy. Tráva má zvláštní odolnost a projevuje se životní silou. Poseká se, ale zase znovu vzroste. Uschne, ale zase se znovu vláhou probudí k životu.

Zeleň má v řádu stvoření svoji nepřehlédnutelnou důležitost. Běžně si trávy příliš nevšímáme, pokud nás netrápí „senná rýma“ a nejsme-li alergičtí na pyly a traviny. Po trávě se šlape, sedáme si na ní. Když je úhledně zastřižená, hraje se na ní fotbal nebo golf.

Zeleň má však svůj význam pro druhé, a to zcela nepostradatelný. Tráva a rostliny poskytují prostředí pro život dalším tvorům. V trávě žije mnoho živočichů. A tráva je potravou pro mnohá zvířata. Jak slyšíme v Žalmu 104.: „Dáváš růst trávě pro dobytek…“ (Ž 104,14). Také pro nás lidi jsou rostliny nepostradatelnou potravou v podobě obilí a dalších rostlin. Ze země tak získávám chleba a další potravu (Ž 104,14).

Se stvořením rostlin je spojena nejen úžasná zeleň, výrazně jasná zelená barva, ale i zvláštní barevnost květů. Říká se, že „květiny jsou úsměvem země.“ Přinášejí radost a navozují pocit příjemné a slavnostní nálady. Květiny se užívají k výzdobě chrámů, jejich motivy byly i v jeruzalémském chrámu. A také se jimi zdobí oltáře, klademe je na stůl Páně. Klášterní zahrady vytvářejí vzpomínku na ráj. Neboť obraz biblického ráje je spojován s představami zahrady plné nádherných rostlin a barevných vonících květin.

U Ježíše vidíme radost z přírody, kterou viděl jako svědectví o Otcově moudrosti a dokonalosti. Ježíš se velice dokázal těšit z květin a jejich krásy. Říká svým učedníkům: „Pohleďte na polní lilie…“ (Mt 6,28). Ježíš užívá básnický výraz „Bůh obléká trávu do barevných šatů.“ Takové šaty neměl ani král Šalomoun, jako jediná z nich (Mt 6,9). Jarní nebo letní louka je oblečena do nádherných barevných šatů. Jistě není náhodné, že právě motivy květů si dávají lidé na šaty.

V Bibli jsou však tráva a květy vyjádřením také pomíjivosti. Vždyť tráva zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne, čteme v Žalmu 90 (Ž 90,6). V biblické zemi je tráva vystavena horkému žáru slunce. Ale i v jiných podmínkách květy nakonec uvadnou. Prorok Izajáš užívá obraz trávy a květů jako příměr pro nestálost lidu (Iz 40,7). „Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé na věky“ (Iz 40,8; 1 Pt 1,24). Ve srovnání s Božím slovem a duchovními hodnotami, které jsou věčné, jsou byliny a květiny pomíjivé a křehké.

Příroda jako Boží stvoření má však jedinečnou hodnotu ve svém celku i v každé jednotlivosti a každém detailu, i v té nejnepatrnější rostlince. Každá malá rostlina a křehká květina je znamením Boží moudrosti, mnohotvárnosti a moci života, který od něho pochází. I rostliny si zasluhují náš respekt a ohled. Podle teologa a lékaře Alberta Schweitzera a jeho etiky nazvané „nauka úcty k životu“ má člověk do přírody zasahovat jen z nutnosti. Když zemědělec na louce pokosí tisíce květů a dá posečenou trávu za potravu kravám, tak je to v pořádku, neboť je to z nutnosti. Kdyby však bezmyšlenkovitě trhal květy kolem cesty, není to z nutnosti, a je to proti řádu života (A. Schweitzer, nauka úcty k životu, s. 38-39).

Den Země nám připomíná mnohé její dary. Ze země vyrůstá tráva, rostliny a květiny. Jako věřící spatřujeme v darech země projev péče Dárce života a moudrost toho, který nám přírodu svěřil k přebývání a opatrování. Proto i každá rostlina má mít náš respekt. Bůh nechtěl, aby země byla pustá a prázdná. Rostliny jsou užitečné pro druhé. Květiny nás učí vnímat krásu. Současně nám slabá tráva a křehké květiny připomínají naši pomíjivost a vedou nás k tomu, abychom se neupínali k ničemu pomíjivému, ale hledali Kristovo království a hodnoty, které nepominou a zůstávají navždy. I květiny se obracejí ke světlu, přicházejícímu shůry.

Duben 2022