Mk 10,13-16 Dětem patří Boží království

Kázání k J. A. K. při pouti na Sázavu – červen 2022 
Biblické texty: Joel 2,16-18; 1 K 13,8-13

Sestry a bratři,

během letošní poutě na Sázavu si chceme více přiblížit osobnost Jana Amose Komenského. A to jak my dospělí, tak i vy, děti, se můžeme o něm mnoho nového a zajímavého dovědět.  

Můžeme si ale položit otázku: Jaký má vztah Jan Amos Komenský k Sázavě, místu staroslověnské bohoslužby a kultury?

V roce 1632 byl na synodě v Lešně Jan Amos Komenský zvolen do vedení Jednoty bratrské a současně byl pověřen důležitým úkolem. Stal se písařem Jednoty bratrské s tím, že měl psát historii a dějepisná díla. Komenský tak napsal spis, který se nazývá „Stručná historie církve slovanské.“ Píše zde o tom, že křesťanství mezi slovanskými národy se rozšířilo z Řecka. „Toto přeslavné dílo konali Cyril a Metoděj“ (Stručná historie církve slovanské, s. 24). V pojetí dějin podle Komenského na cyrilometodějství navazuje česká reformace se svými překlady Bible do češtiny a bohoslužbou v mateřské řeči. Podle Komenského dochází k dovršení vývoje církve slovanské a české reformace v Jednotě bratrské, která vydává jedinečnou Bibli kralickou, a kde se tvoří české písně užívané při bohoslužbě. Komenský sám vydal Manuálník – příručku pro čtení Bible a Kancionál – zpěvník duchovních písní v českém jazyce. Komenský má tedy nepřímý vnitřní vztah k Sázavě a svým dílem navazoval na Cyrila a Metoděje na Moravě, a na opata Prokopa na Sázavě, a usiloval o to, aby lidé v naší vlasti mohli číst a slyšet Boží slovo ve své řeči a chválit Boha svým rodným jazykem.

Když si stavíme před oči Jana Amose Komenského, jeho strastiplnou životní pouť, jeho úctyhodně rozsáhlé dílo, tak nás to nevyvádí z údivu. Co tento člověk za svůj život všechno prožil! Co všechno napsal! Jaké je uloženo bohatství v jeho knihách a spisech, nejen literární krásy jeho jazyka, pedagogických zkušeností, ale i hlubokého duchovního poznání. Pro nás je důležitým příkladem jeho vytrvalá víra v Boha a jeho pokorná odevzdanost Kristu. Byl mužem osvíceným světlem Ducha Božího. Nešlo mu o povrchní poznání a chytrost, neusiloval o uznání a pocty ve světě, ale hledal a šířil světlo Boží moudrosti.

Přibližme si alespoň tři jeho charakteristické důrazy, které můžeme poznávat z jeho díla a odkazu a která jsou pro nás aktuální.

Tím prvním je zvláštní význam dětství v lidském životě. Druhým je pravá zbožnost a úcta k Bohu, projevující se v celém jeho životě a díle. A třetím je zdůrazňování lidské svobody a zásada dobrovolnosti.

Slyšeli jsme Ježíšovo slovo o dětech. „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.“ Tento výrok opakovaně Jan Amos Komenský cituje jak v Didaktice, tak v Informatoriu školy mateřské, tak i v Pampedii, která je součástí Obecné porady o nápravě věcí lidských. A současně cituje i jiná místa z Bible, kde se hovoří o dětech a mládí (Pampedie, s. 79-80). Dětem patří Boží království. Mají k němu blízko, někdy blíž než my dospělí. Komenský klade důraz na dětství, kdy se rozhoduje o tom, jaký bude člověk v celém svém životě, zda bude rozvinuto to dobré, co do nás Bůh vložil nebo budou na něho působit špatné vlivy a ty ho záporně poznamenají na celý život. Komenský užívá obraz z přírody, jak je to pro něho příznačné. „V semeni je obsažena celá síla rostliny. Co se stane se semenem, stane se s celou rostlinou“ (Pampedie, s. 80). Dětství je tedy základ. Všechno další v životě navazuje na tento základ, který je v dětství položen. A tento základ má být dobrý.

Podle Komenského se má dbát na to, aby už v mladých lidech byla zapuštěna zbožnost. O zbožnosti a úctě Komenský často mluví. Náleží k jeho chápání celku výchovy a nelze ji od ní oddělit, jak se o to někteří snažili a snaží a zkreslují tím obraz Komenského. Podle Komenského má člověk vzhledem k sobě samému uplatňovat vzdělání, vzhledem k druhým lidem mravnost a vůči Bohu právě zbožnost a úctu. Komenský byl vychováván v Jednotě bratrské, kde mu byla od dětství vštípena víra, zbožnost a úcta k Bohu. To, co získal na začátku, to ho v životě neslo a drželo i ve všech těžkých a obtížných situacích, kterými procházel. V celém jeho životě a díle je přítomna jeho prostá bratrská víra, láska a naděje, do kterých byl v dětství uveden, a které chápal jako společný základ křesťanství. Komenský užívá biblický obraz pro utváření zbožnosti v dětství a její ohrožení. Neboť přichází bezbožnost, neúcta a ztráta víry, tak jako Jonášův skočec nahlodal červ až uschnul (Pampedie, s. 102). Proto mají být již děti vedeny k úctě vůči Bohu a ke zbožnosti, která není jen vnější, formální, ale hlubokým a vnitřním vztahem lásky a vděčnosti vůči Bohu a vůči Ježíšovi. Zde má svůj důležitý úkol církev, aby právě tento opomíjený Komenského důraz na zbožnost a úctu k Bohu připomínala a sama tím věrohodně žila.

Pro Komenského je charakteristický zřetel na svobodu člověka a na zásadu dobrovolnosti. Užívá obraz z přírody. Když jdeme lesem, vidíme stromy, jak se snaží vyrůst vysoko do výšky, „jako by také chtěli mít podíl na svobodném nebi a jako by se nechtěli dát utlačovat a dusit“ (Pampedie, s. 97). K podstatným znakům našeho lidství náleží svoboda a touha po svobodě. Komenský byl zastánce svobody politické i náboženské. Skutečnou cestou ke změně k lepšímu je dobrovolnost. V celém jeho díle je zřejmý odpor proti násilí a donucování. Donucení může být sice na čas úspěšné, ale z dlouhodobého hlediska je neúčinné. A to jak ve škole, tak ve státě, tak v církvi. Důležitý je vnitřní osobní zájem o dobro, dokázat vzbudit v sobě a druhých dobrou vůli. A to může způsobit jen Bůh sám svým osvícením a když nám dá v Ježíši Kristu poznat naše pravé určení, které máme naplňovat, aby tak život již nyní nepřipomínal zamotaný, nesmyslný a bezvýchodný labyrint, ale naopak krásnou Boží zahradu, ráj našich srdcí naplněný dobrem pokojem a světlem.

Amen.