Iz 35,1-10 Poušť měnící se v zahradu

Adventní kázání – prosinec 2022

Vážené sestry a vážení bratři,

ve svém adventním kázání se zaměřím na poselství proroka Izajáše o tom, jak poušť se mění v zahradu. Při naslouchání tomuto textu se nám nabízí trojí pohled – 1. ekologický, 2. dějinný, 3. duchovní.

V tomto starozákonním prorockém textu můžeme totiž spatřovat trojí rovinu Božího působení. Tou první je Boží moc projevující ve stvoření. Na počátku Bible čteme o tom, že země byla nejprve pustá a prázdná (Gn 1,2), ale postupně se na ní objevuje život. Pokrývá se trávou a zaplňuje se rostlinami, barevnými květinami, nejrůznějšími stromy a velmi pestrým životem. Proměny v přírodě a opakování cyklu její obnovy – jarního rašení, letního růstu, podzimního vadnutí a zimního klidu jsou pozoruhodné, jak to vystihl hudbou kněz a skladatel Antonio Vivaldi ve skladbě „Čtvero roční období“. Barokní hudební skladba skvěle oslavuje proměny a pestrost přírody jako Božího stvoření a promyšleného díla Stvořitele. Ale vlivem člověka se jeho nešetrností a jeho nezodpovědným devastujícím jednáním může stávat země zase prázdná a pustá, přesněji zpustošená a zničená. Místo rajské zahrady se stává v některých případech smetištěm a skládkou nebezpečného odpadu.

Přesto v člověku zůstala touha po ztraceném ráji. Projevuje se v tom, že se vytvářely od dávných časů zahrady, parky, obory u sídel vládců a zámožných lidí. Takovým obrazem rajské zahrady je i klášterní zahrada, uprostřed s kašnou, ze které tryská voda a zahradu zavlažuje. Ale i dnes lidé touží mít u svých domů zahradu či zahrádku, kde se mohou potěšit z různých rostlin a něco si sami vypěstovat. To není nic samozřejmého, ale vzácný dar. Vždyť na mnoha místech naší země žijí lidé, kde krajina se podobá spíše poušti, suchopáru bez vody a pustině, jak o takovém místě hovoří i prorok Izajáš. S péčí o zemi a jejím proměňováním souvisí i lidská práce. Proto apoštol Jakub mluví o rolníkovi (Jk 5,7-8) a Izajáš o „posílení rukou“ (Iz 35,3; Žd 12,12).

Druhým projevem Boží moci je jeho jednání s lidem Izraele. Izajáš ujišťuje, že se lid opět vrátí do své země. Tato pustá země, o níž nikdo dlouho nepečoval, která byla po všech vpádech, porážkách a ničení zpustošená, se mění. Izraelci se zase do ní budou moci vrátit, zase ji znovu osídlí. Bude opět utěšená a zase v ní bude panovat bohatý život. Přejeme si a modlíme se za to, aby se taková Izajášova vize mohla naplnit i všude tam, kde v současnosti stav země není utěšený, kde lidé nejsou v bezpečí a žijí v nehostinných a neutěšených podmínkách.

A třetí rovinou Izajášova poselství je předpověď příchodu Ježíše Krista. Toho předpovídali starozákonní proroci a také právě prorok Izajáš, který zaslibován na více místech jeho spisu prostřednictvím různých obrazů a přirovnání.

Pustá krajina, to je obraz nás lidí, našeho nitra, stav bez pravého duchovního života. Jsme jako vyprahlá krajina, poušť bez života, bez Boha, kterému jsme se vzdálili my, a který se vzdálil tím také nám. Ale přesto Kristus chce přijít do našeho života a stát se tím pramenem, který vyvěrá uprostřed pustiny. „Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla“ (Iz 41,18). Prorok Izajáš mluví také o cestě, která bude spolehlivá a povede zpět k Hospodinu. A právě Ježíš je i tou cestou, spolehlivě vedoucí k Bohu Otci nás všech. Izraelci cítili přítomnost Boží zvlášť ve své zemi. V Izajášově proroctví jsou uváděná konkrétní místa připomínající zaslíbenou zemi, jako je Libanón, Karmel a Šáron. Libanón je pohoří prorostlé zelenajícími se stromy – cedry, Karmel je hora, na jejímž vrcholku se i v létě drží bílý sníh a Šáron je nížina posetá barevnými květy. A ještě je uvedena Izajášova hora Sión. Toto místo je spojeno s chrámem v Jeruzalémě jako místem radostného návratu a setkání lidských srdcí s Hospodinem.

Advent je pro nás věřící cestou duchovní krajinou k věčným zdrojům života. Procházíme někdy pouští, pustinou, prázdnotou, ale tato cesta se s Kristem a v jeho blízkosti změní v zahradu plnou života a dobrých Božích darů. Jak je to spojeno i s vánočním příběhem, kdy prostá Betlémská chýš, stáj či jeskyně se Kristovou přítomností stává rájem a zahradou s plody věčného života. Tento ztracený ráj se nám znovu otvírá jeho příchodem a jeho obětí za každého z nás.

Nepřeslechněme Izajášovu výzvu pro naši duchovní adventní cestu: „Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti klesajícím kolenům. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se!“ „Vždyť náš Pán se blíží!“

Amen.