Mt 22,34-40 Ježíšovo přikázání lásky základem Masarykovy humanity

Lv 19,11-18; Ř 13,8-10

Promluva k březnovému výročí T. G. M. – březen 2023

Sestry a bratři,

v tento březnový čas naše myšlenky směřují k osobnosti prvního prezidenta našeho novodobého státu Tomáše G. Masaryka. V této tematické promluvě k březnovému výročí se pokusím připomenout zlomové okamžiky v jeho životě, přiblížíme si jeho víru a náboženské názory a zaměříme se na Ježíšovo přikázání lásky, které se stalo základem jeho pojetí humanity.

Ve zlomových okamžicích života se projeví charakteristické rysy osobnosti. Tak tomu bylo v případě Masaryka, který dokázal jít i proti proudu a nepodlehl rozšířenému mínění, když se nezakládalo na pravdivosti a nebylo opodstatněné. V letech 1886 – 1901 se postavil proti pravosti Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského a vystoupil proti antisemitismu v tzv. hilsneriádě. Ukázal v tomto čase, kdy si přivodil množství nepřátel a odpůrců, že je pro něho úsilí o pravdivost a spravedlnost víc než povrchní vlastenecký zájem.

Dalším zlomovým okamžikem bylo, když Masaryk otevřeně vyhlásil odboj proti Habsburkům v čase první světové války. Ve svých červencových projevech v Zurichu a Ženevě ve Švýcarsku zveřejnil v roce 1915 svůj program boje za svobodu vlasti a českého národa inspirován přitom Husem, Chelčickým, Žižkou a Komenským (Jaroslav Opat, Průvodce životem a dílem T. G. Masaryka, Praha 2003, s. 265). Profesor, který byl navyklý na univerzitní prostředí, vstoupil odhodlaně do válečného konfliktu za osvobození své země. Zásadní je jeho podpora vzniku vojenských oddílů – legionářů v Rusku, Itálii i Francii. Výsledkem jeho četných zahraničních aktivit bylo na konci války přes sto tisíc legionářů (Fenomén Masaryk. Národní muzeum Praha 2017, s. 68).

Další životní křižovatkou bylo, když se měl stát prezidentem nového státu. V roce 1918 mu bylo již 68 let. Mohl by si užívat klidnější dobu, měl za sebou úspěšnou dráhu profesora. Ale on přijal důvěru lidu a národa. A v té době dochází i k jeho viditelné proměně navenek. Do Prahy sice přijel vlakem z Itálie, a pak projížděl Prahou nikoli kočárem, jako jezdil císař, ale automobilem Laurin & Klement, aby dal najevo, že je nový moderní demokratický prezident (V. Liška, Příjezd prezidenta T. G. Masaryka do vlasti, Praha 2018, s. 39). Ale jeho podoba jako prezidenta je spojena s jízdou na koni. A také s vycházkovým stejnokrojem se sakem na způsob francouzské důstojnické blůzy. Patří k němu čepice „masaryčka“, která vycházela z pokrývky hlavy, kterou nosili legionáři v Rusku, s trikolorou. A také typické vysoké boty – holínky (Fenomén Masaryk, s. 36 – 37, 76 -77). V době, kdy jsem zpracovával publikaci o Masarykovi a naší církvi, navštěvoval jsem Masarykův ústav v Praze. Měl jsem možnost vidět knihy z jeho knihovny, které byly plné Masarykem ručně psaných poznámek. Mezi regály zaplněnými knihami a archivními písemnými materiály mě upoutal stolek, na kterém ležely dvě čepice –světlá a tmavá. Ptal jsem se pracovníka, který se mi věnoval, co je to za čepice - připomínající typické čepice prezidenta Masaryka. Řekl mi: „To sem zrovna přivezla pravnučka Masaryka – paní Charlotta Kotíková a s tím i ještě další předměty z rodinného dědictví. Zatím ještě nebyly ani zaevidovány.“ Ptal jsem se: „A můžu si ty čepice vyfotit?“ Pracovník mi odpověděl: „Můžete, ale jen pro vaši potřebu, nikde je však nesmíte zveřejnit!“

Tento oděv byl typický pro období, kdy Masaryk vykonával prezidentskou funkci, a souvisí s jeho novou křižovatkou života, neboť jako univerzitní profesor takové oblečení nenosil a ani na koni nejezdil.

Tomáš G. Masaryk byl v letech 1918 – 1935 prezidentem Československa zvolen celkem čtyřikrát. Koncem jeho vykonávání funkce prezidenta se však situace v Evropě začíná proměňovat. Hodnoty, o které Masaryk v kterékoli životní křižovatce a své životní cestě usiloval svým přemýšlivým duchem i činorodou rozhodností, se začaly rozpadat. Nastupují ideologie nacismu a komunismu. Místo demokracie přichází totalita, místo samostatnosti a svobody dochází k podmanění a nesvobodě, místo zdravého vlastenectví nevraživý nacionalismus, místo humanity ideologie šířící nenávist a násilí. Masaryk a jeho odkaz měl být zapomenut a vymazán z paměti národa, neboť jeho demokratický a humanitní pohled na člověka, společnost a svět se nehodil ani nacistickému režimu s myšlenkou rasové nadřazenosti, ale ani komunistickému světonázoru tvořenému představou třídního boje. Přesto zapomenut nebyl a jeho pozoruhodná osobnost i odkaz jeho myšlenkového a státnického díla je pro nás stále inspirativní.

V Církvi československé husitské je nám prezident Masaryk zvlášť blízký i kvůli tomu, že byl věřícím a oceňoval postavy z české reformace Jana Husa a Jana Amose Komenského i další. Náboženství bylo pro Masaryka velmi niternou záležitostí. Své názory a postoje k tomuto tématu otevírá v rozhovorech se spisovatelem Karlem Čapkem. Celý blok je věnován Náboženství (Hovory s T. G. M., Praha 1969, s. 202 – 243). Masaryk hovoří o náboženství obecně, o Ježíšovi, o křesťanství, o církvi, o náboženském vývoji v naší vlasti, o vztahu církve a státu. Méně známé jsou však rozhovory Masaryka s německým a švýcarským spisovatelem Emilem Ludvigem z roku 1933 (Emil Ludvig, Duch a čin. Rozmluvy s Masarykem, Praha 1935). I zde je část rozhovoru věnovaná náboženství. Přibližme si autentické výpovědi Masaryka: „Náboženství je pro mne Ježíš,“ začal. „Docela konkrétně jsem se ho snažil pochopit z Evangelií a ze starých křesťanských spisů. A přijímám jeho dva hlavní póly: miluj Boha a miluj bližního, teoreticky teologie a etika, prakticky kult a morálka – náboženství je ve svých příkazech po výtce mravností. Dívám se na Ježíšův život: pracuje od rána do noci pro lidi, kteří jej znají a kteří ho vyhledávají: jednomu dává chleba, jiného uzdraví, třetímu něco řekne: pracuje. Při tom je si vědom, že je jedno se svým Bohem, svým Otcem … Celá teologie je v jeho Otčenáši … To je pro mne Ježíš: spojení a jednota náboženství a humanity. A potom mám rád slovo Janovo v jedné epištole: „Říká-li kdo: Miluj Boha, ale nenávidí svého bratra, je lhář, neboť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, jak může milovat Boha, kterého neviděl?“ (E. Ludwig, Duch a čin, cit s. 68-69).

Z toho je zřejmé, že Masaryk staví své náboženské přesvědčení na Ježíšovi, konkrétně na jeho dvojpřikázání lásky. Toto dvojpřikázání lásky se vyskytuje v Bibli již ve Starém zákoně. O lásce k Bohu se hovoří v knize Deuteronomium (Dt 6,5; 11,1; 11,13; 30,6 a jinde). Příkaz lásky k bližnímu najdeme v knize Leviticus (Lv 19,18). V Matoušově evangeliu zaznívá toto dvojpřikázání lásky k Bohu a k člověku v propojení (Mt 22,37-39). Je zaznamenáno i v dalších evangeliích (Mk 12,28-34; L 10,25-28), včetně Jana (J 13,34; J 15,12) i jeho epištolách (1 J 3,1; 1 J 4,7.11, 1 J 4,20). Apoštol Pavel toto přikázání lásky vidí ve vztahu k Desateru, jako jeho naplnění (Ř 13,8.10).     

Masaryk v rozhovorech s Karlem Čapkem vysvětluje toto přikázání lásky, jak mu on sám rozumí. Jeho úvahy a výklady nepostrádají nic na své aktuálnosti ani dnes. Správně Masaryk upozorňuje, že se jedná vlastně o trojpřikázání – láska k sobě, láska k bližnímu a láska k Bohu. Říká: „Přikázání Ježíšovo zahrnuje a předpisuje také lásku k sobě: ne egoismus, ale uvědomělou starost o sebe, o spásu své duše.“ Tento vztah lásky k sobě samému znamená: „starej se o sebe, poznávej sebe, važ si sebe, buď k sobě upřímný a opravdový a neobtěžuj druhé … buď činný, odhodlaný, měj odvahu a neutíkej před odpovědností“ (Hovory s T. G. M., s. 212-213). O lásce k bližnímu Masaryk říká: „Láska k bližnímu je v plánu světa, lidská společnost stojí na lásce, ale nestačí mít k spolučlověku jen tzv. milý cit – láska, humanita se musí ztělesnit v práci, v součinnosti, v tvoření…“ „Účinná láska předpokládá poznání bližních a sebe samého, aby člověk postřehl, co mu chybí. Poznat sebe, být přísný na sebe, být skromný, proto se mluví o křesťanské pokoře.“ (Hovory s T. G. M., s. 213). Tolik výpovědi z rozhovorů s Karlem Čapkem, jak je zapsal.

Sestry a bratři,

připomínáme si dnes osobnost Tomáše G. Masaryka, jeho život, jeho přínos pro náš stát i jeho odkaz pro dnešek. Inspirující pro nás zůstávají i mnohé jeho myšlenky v oblasti náboženství. Masaryk je svým mravním nárokem příkladem pro politiky, státníky a veřejné činitele, ale tato osobnost je i pro nás křesťany povzbuzením, aby i naše víra byla upřímná, pravdivá a činorodá.

Amen.